Od Berounky po Střelu aneb Dobří holubi se vracejí.

14. srpna 2014 v 20:13 | dofo |  CYKLOTURISTIKA
Tak a je to tady. Konečně trochu delší volno /teda jen týden/ a přede mnou je dlouho očekávaný cyklovandr. Nejedu sám nýbrž doprovod mi dělá Janík Dračice :-) Oběma se nám zachtělo navštívit Rabštejn nad Střelou. U Jany to bylo způsobené tím, že si o tomto místě přečetla v časopise, ale u mě to má souvislost s nejhezčíma letníma táborama v mém mládí. A že to je už nějaký pátek nazpět! Těším se jak malý děcko.

Původní záměr vyjet hned brzo ráno v pondělí vzal nakonec za své, protože předpovědi tentokrát byly téměř hrůzostrašné. Bouřky, přívalové deště, krupkobití! Nerozhodnost zda vyjet či ne se nakonec ukázala správnou. I tak jsme pondělí využily k malé předstartovní projížďce po okolí mého bydliště. Třicek kiláčků sice neni závratná délka ale pro Janu to bylo idealní na rozjetí.

Uterý ráno vstáváme už na šestou a kolem půl sedmé ze Sobotky uháníme motoráčkem na Boleslav. Tam je přestup a za chvíli jsme na Masaryčce v Praze. Další spoj krásně navazuje. Tentokrát z Hlavního nádraží a kolem 10.00 vystupujeme v Zadní Třebáni. Je docela dusno, ale na kole se přeci jen trochu ochlazujeme. To , že hned z kraje zastavujeme v hospodě a dáváme si do nosu/kafčo a pivko/ napovídá, že celé naše další putování bude spíš o pohodě a kochání se, než o honění kilometrů.

První den by jsme se chtěli dostat až k Roztokám u Křivoklátu protože Janino příbuzenstvo tam zrovna končí svoji plavbu po Berounce . Bylo by to fajn se setkat.
Přestože se mi podařilo totálně ztratit správný směr při průjezdu Berounem a místo podél řeky jsem si to namířil pryč , tak se nakonec tahle varianta ukázala sice jako výživná /pěkné stoupání v odpoledním vedru na Svatou /ale i docela krajinově zajímavou zkratku. Do Roztok ale dojíždíme dlouhým sjezdem a světe div se, přímo k hospodě, kde se už vodáci pěkně baví při rozličných nápojích. Přidáváme se taky a navíc čepuju vodu do flašek pro náš první bivak na cestě.
Slunce pomalu ztrácí na intenzitě a nám se podaří nalézt docela příjemné místo v jinak dost chatami a kempem zastavěné oblasti. Pár metrů od řeky Berounky stavím opět tarp.






Následující den sedláme naše železné oře a vyrážíme nejprve za ranního klidu ke Křivoklátu. Já si nyní uvědomuji, že jsem na tomto hradě ještě nikdy nebyl. A je fakt pěkný. I to stoupání až na hlavní nádvoří taky dá zabrat. Je ještě dost času na to aby zde proudily davy turistů a tak máme klídek pokochat se celým prostranstvím. Včetně pěkné výstavy fotek z cest po světě , která byla umístěna poblíž kasy.



Nakonec ale zazní povel "do sedel" a mažeme na další etapu. Krajem Oty Pavla , kolem pověstné hospody U rozvědčíka/dáváme štrůdlík a pivo/ přes Skryje / návštěva muzea J. Barrande/
Pak si ale vymýšlíme zkratku . Ta nás zavede do krásného údolí a k místu zvanému Jezírka. Cesta neni vedena pro kolisty a tak nezbývá než několik úseků přebrodit a přenést. Taky nás čeká několik lávek. Ale byl to zatím nejhezčí úsek na naší cestě.





Nakonec jsme z terénní vložky venku a přijíždíme ke Zvíkovci. Je vedro k padnutí a tak dáváme pauzu poblíž splavu . Nejprve oběd v hospodě a pak koupačka a nakonec leháro na trávě nad splavem. Vodáci se tady předvádějí ve splutí jezu a my sušíme ještě vlhké věci od noční rosy.

A opět do sedel ! Čeká nás stoupání. Ale jen kousek . Vjíždíme opět na polňačku a jsme v údolí Javornice. Tento úsek je ve znamení osmnácti brodů. Už si ani nezouvám boty protože to stejně nemá cenu a Dračice má sandály. Ale cesta je vlastně po rovině, takže i přes to časté brodění nám ubíhá docela rychle. Nakonec vše končí u Machova mlýna a my musíme vystoupat až na silnici u Milíčova. Bouřkové mraky nevěstí nic dobrého . Musím se rozhodnout kterým směrem budeme dál pokračovat a hlavně taky hledat vhodné místo na další noc.

Protože nás to ale celou dobu táhne ke Krakovci /zřícenina hradu / tak je rozhodnuto! S bouřkovým mrakem za zády mažeme nejprve po rovince, pak z kopce a nakonec do pořádného brdku až ke zřícenině tohoto hradu. Hned poblíž je otevřená příjemná hospoda takže si každý dáváme zasloužený kousek. Pak jdu na obhlídku okolí hradu a zjišťuji, že se dá hned v blízkosti nalézt parádní místo na přespání. Je už dost hodin a tak nehrozí, že by někdo obcházel okolo. Stavím tarp, myjeme se - vody máme dostatek a je krásná podvečerní pohoda. V noci ještě fotím skvěle nasvícený hrad a pak opět usínám. Myslím že i Janík toho má dost a tak spí bez obav . Den druhý je za námi.


Brzké ranní vstávání je fajn protože je chladněji, slunce dělá dlouhé stíny což je bezva pro focení. Mojí snahou je dostat se na cyklotrasu Berounka - Střela a po ní pak směřovat na vytoužený Rabštejn. Průjezd přes vesničky a po polních cestách i svedlejších silnicích jde dobře. A tak u Řeřich konečně najíždíme na hledanou cyklotrasu.
Do Rabštejna by to mělo být co by kamenem dohodil Smějící se. Projíždíme Jesenicí kde konečně kupuju mapu . Pak následuje Ostrovec s krásným ale zdevastovaným kostelíkem /národní kulturní památka Plačící / a dostáváme s Janou chuť na odpolední preso. Akorát míjíme penzion Na Zámku, který má i otevřenou restauraci. Prudce zatáčím, vjíždím po šotolinové spojce do prudkého svahu. Zaberu do pedálů a ... ozve se rána, moje nohy protočí klikama do prázdna. Prasnul mi řetěz ! První co ze mně vylítlo bylo : a je to v prdeli! Samozřejmě že já tupec si sebou nevzal ani nýtovačku, ani rychlospojku, prostě nic. Jen pár klíčů. Naštěstí jsem si pět minut před tím všiml, že u hospody parkuje někdo na silničce. Letím tam a cyklist zrovna nasedá k odjezdu. Nemáš prosím tě něco na spojení řetězu? Už jen ta představa, že bych musel jet bůh ví kam jak na koloběžce s kolem a brašnama, pak shánět odvoz do nějakého cyklůoservisu a tak podobně mě děsí a ozačínám s potit. " Člověče , co jsi to za cyklistu když sebou nic nemáš, jsem na odchodu ", spustil na mě trochu namíchnutě chlapík." Heleď za darmu ani kuře, kup malý pivo a uvidíme ". Ježkovi voči klidně koupím i velký, jen něco vybal! Nakonec ale Dušan nebyl vůbec tak nepříjemný jak by se zdálo. Měl nýtovačku. Záchrana. Odstraňuji dva články řetězu a modlím se abych nevytlačil starý nýtek úplně ven. Sláva, povedlo se. Jen ty totálně začerněný ruce od mazutu budu ještě drbat dva dni. Takže Dušane , díkes a jsem fakt poučený!!!

Dojíždíme do Rabštejna. Odpočinek v příjemné cukrárně . Kola necháváme poblíž a jdeme se v podvečerním slunci projít kolem kostela, zámku a kláštera. Pak ale je čas najít místo na spaní. nakonec sjíždíme kolem židovského hřbitova do údolí ke Střel, následuje brod a koupačka a opět vyjíždíme až ke Hraběcímu kříži. Tady stavím tarp. Je nádherný západ slunce a my máme výhled přímo na Rabštejn nad Střelou.

Den čtvrtý nás zavede přes Hejrův mlýn na Brdo a pak dál až do Manětína. Ten Hejrův mlýn je úžasné místo, které v sobě nese silné genius loci !

V Manětíně jsme si prohlédly z vnějšku poutní kostel Sv. Barbory /více o tomto místě na :Sv. Barbor a www.svetpodlejakuba.cz
Pak ještě krátká procházka po zámeckém parku. Nakonec si v zámecké hospodě dáváme polívku , pivo i kafe. Po jiné silnici se opět vracíme do Rabštejna. Hned z kraje zůstáváme v hospůdce u penzionu u Laury.

Příjemné domácí prostředí , dobrá kuchyně a příjemné ceny. Vřele doporučíme každému, kdo by chtěl prozkoumat okolí Rabštejna a nespat venku pod stanem.
Tady se od pani kuchařky zcela náhodou dovídám, že tábory do kterých jsem před více jak 35 lety jezdil, pořád fungují na stejném místě. A poradí i cestu , jak se k nim dostat. Je skvělé, že jsou ve směru kterým se chystáme vyrazit dál. A opravdu , když přijíždím na místo, zdá se mi, že jsem se vrátil zpátky v čase. Tábor stojí zcala tak, jak zůstal v mých vzpomínkách. dokonce i jídeln, kuchyně , vše je snad úplně stejné . Jen , jak se dovídám, kamna musely předělat. Ty starý už dosloužily. Ale i ty nové mi připomínají jeden turnus, kdy jsem na nich co by druhoročák na učňáku , vařil pro celý tábor. Mám skoro slzu v oku!

A pak už vyrážíme na kolech proti proudu Střely . Jen pár kilometrů , pak se cesta stočí na Chyše /prohlídka parku/ a směřujeme přes Žďárek do Tisu u Blatna. Opět zastávka v hospodě a po pivku a dvou smažácích a salátě je na čase hledat místo na spaní. To hledání se trochu protáhne. Opět projíždíme kolem Krtského rybníka kde jsem zase orientačně zklamal a díky Janíkovi jsme našly správný směr. Ten nás dovedl nakonec až do Jesenice a do kempu. Přeci jen na zítřejší cestu domů se srcha bude hodit. Večer zaleháme pod tarp a spíme po šedesáti kiláčkách jak dudci !



Den pátý je cyklisticky velmi krátký. Jen zrána na nádraží do Jesenice, pak následuje několikeré přestupování aby jsme nakonec dorazily opět na nádraží v Sobotce. V hospode Bůrovna si dáme dva řízky a pivo a závěrečný brdek do Samšiny je už jen krátkou připomínkou předcházejících cyklistických dnů. Dračice Jana to se mnou přežila, já jsem přišel na chuť pomalejšímu tempu a oba si snad neseme v hlavě spoustu parádních zážitků. A ty nám už nikdy nikdo nesebere.



Howgh
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama