Jen takové povzdechnutí.

19. srpna 2013 v 22:22 | dofo |  CO MÁM RÁD
Byl jsem se projít po svém oblíbeném Prachově. Vlastně ne, měl jsem cíleně zamíříno do čajovny. Plující oblaka. To je krásný název. A já tam "doplul" v deštivém pondělním odpoledni.


Phu -er je čaj z míst, kam bych se jednou rád vypravil. Jihovýchodní Čína , Yunnan.
A jako už několikrát v mém životě, narazím zde na někoho, kdo mně naprosto ohromí, dobije moje pohasínající baterky. Kdo mně připomene a upozorní na, do podvědomí zasunuté tužby , přání, sny. Při čaji si povídáme o cestách do dalekých zemích, o horách, o lásce k nim a pocitech, které provázejí poutníka putujícího jen s nejnutnějšími potřebami na zádech.
Na střechu čajovny jemně bubnuje srpnový déšť. Měl bych se zvednout, jít nazpět domů, ale ta úžasná síla společného porozumění, mě drží na místě. Ale vše jednou končí a tak i já se pod ochranou deštníku pomalu loudám při cestě zpět domů.

Jsou chvíle, kdy člověku do cesty mohou vstoupit strážní andělé. A nemusí to být jen při ohrožení života na přechodu pro chodce. I v okamžiku, kdy stereotyp, všednost, šeď začíná nabývat na síle , kdy pocit marnosti nebo ztráta idealů začínají ovládat šedou kůru mozkovou, tak i v ten okamžik právě oni mohou pomoci. A je jen na každém z nás, zda je uslyší, uvidí.
Howgh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama