Cesta bez cíle je pro mě jak tělo bez ducha.

9. dubna 2013 v 11:16 | dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH
V přítmí pokoje ťukám do klávesnice PC a snažím se vymyslet něco duchaplného k závěrečnému videu . Pouštím si ho tam i zpět ,támhle střihnu, támhle vložím prolínačku.Pak ještě nahrát nějaký statický obrázek a.... Sakra, zase se to kouslo a neměl jsem to veledílo uložené! Tak znova. Titulky, hudba. Jo, jo, jsou to starosti , když se průběžně nezálohuje.
Nakonec snad vylezlo něco, co aspoň v hrubých obrysech dokresluje mých posledních pět dnů na Cestě.
Dalo by se říci, že závěr jsem si fakt užíval. Konečně krajina podle mého gusta. Rovina už také byla minulostí a stoupání i klesání bylo poměrně vyrovnané.


Ač jsem byl od pobřeží vzdálen několik desítek kilometrů, vůně a zvuk mořského příboje mě přitahoval jak světlo můru.
Chvíle strávené u pramene řeky Kaveri byly velmi emotivní. Ty davy indických návštěvníků , které jsem tam potkal mě považovaly za naprosto exotickou figuru.

Nebylo jedince mužského pohlaví, který by se se mnou nechtěl vyfotit. Až jsem z toho byl docela otrávený, protože chvilka soukromí nebyla téměř možná.
Ale půdža kterou jsem si za třicet rupek nechal vykonat od usměvavého hinduistického mnicha byla natolik silným okamžikem, že mě nedovolil být zbytečně nevrlým.


A tak jsem vlastně krok za krokem, dosahoval jednotlivých dílčích cílů.


Ať to bylo dojít aspoň do Erode, pak překonat první kopce do Kolegalu či dosáhnout nejhezčího města Mysore. Nesmím zapomenout na cíl který jsem si vymyslel těsně před odjezdem a to bylo Bylakuppe.
Talakaveri tak bylo vyvrcholení mého snažení.

Zdálo by se, že dojít na druhý konec země, bude už jen třešnička na dortu. Ale pěkně tvrdá.
Dost často čtu názor že: "cesta je cíl" ale pro mě cesta bez cíle je jako tělo bez ducha. Je celkem jedno, zda cíle dosáhnu. Ale cíl je pro mě motivace, hybná síla a smysl mého konání. Neni až tak důležité cíle dosáhnout ale důležité je POKUSIT SE ! Snít, virtualně plánovat a fiktivně vítězit je z mého pohledu jen známkou pohodlnosti, strachu a slabošství. Vymyslet si REALNÝ cíl a pak se POKUSIT ho dosáhnout. Je jedno, zda se bude jednat o cestu na druhou stranu zeměkoule k lidojedům nebo dojít třeba pěšky z Prahy na Sněžku.


A poslední videovlašťovka je hotova:


Pokud i tahle moje cesta někoho nabudí a inspiruje , pak o to víc pro mě bude cenná.
Děkuji Alastairovi Humphrey za ukázání možností a motivaci.


HOWGH

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama