Stoupám do Západních Ghátů. - Kavery 2013

7. března 2013 v 17:44 | dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH
Častou otázku, kterou jsem musel zodpovídat během cesty, ale i doma, bylo proč jdu sám. Příbuzní i přátelé při představě putování takovou "divočinou" jakou nejspíš jižní Indie bude bez blízkosti parťáka, považovali za zbytečné riskování.
Indové s nimiž jsem byl v každodenním kontaktu kladli tuto otázku téměř vždy jako třetí v pořadí. Alone? Why?
Pro ně i pro nejbližší jsem měl jednoduchou odpověď. Je to Pouť. Samota mně přináší svobodu v konání. Ale skutečnost byla taková, že jsem stejně nikdy sám nebyl. Vlastně to ani nebylo možné. Ta miliarda Indů se nemohla nikam vypařit. Byli téměř všude. A já pro ně byl vítaným zpestřením běžného života.

Bylo to den pochodu z Metturu. Počítal jsem s bivakem. Blížilo se pozdní odpoledne a já pořád vyhlížel možné místo pro přespání. Lesnatá a kopcovitá krajina byla vysušená na troud. Tmavá linka silnice se pomalu ale jistě začínala šplhat do Západních Ghátů. Po pravé straně jsem v dálce tušil horní okraj přehrady Stanley. Tak konečně , tady to zkusím. Nechávám přejet několik motocyklů a autobusů. Pak rychle sestupuju ze stráně. Suché větve s trny, uschlá tráva, stromy s řídkým listí,. Ale je to docela zašitý plácek. Raduju se . Konečně klidné místo. Nikde nikdo , jen polovyschlé koryto řeky Kavery v dáli. Kochám se zapadajícím sluncem. Vedro je v tuto dobu dost nepříjemné. Nakonec nevydržím do setmění a stavím moskytierový přístřešek. Myju se téměř celý žinkou v půl litru vyměřené vody. Zbytek bude na pití. A konečně ulehám na karimatku pod síť. Ale idilka netrvá dlouho. Vzdálené a tlumené cinkání zvonců postupně zesiluje. Nakonec téměř přes moje tábořiště přechází velké stádo krav. Ty se navíc rozhodly sežrat těch několik zelených keřů, které rostou poblíž. S krávama přicházejí i pasáci. Jejich vytřeštěné pohledy směrem ke mně si budu pamatovat. Krávy odcházejí a já si zase lehám. Během deseti minut ale opět zvonce. Tentokrát asi stovka ovcí. A s nimi další pasáci. Ti už jdou i blíž a zvědavě okukují můj síťovaný domek. Ale i ti nakonec odcházejí. Jenže pravidlo všeho do třetice se naplňuje s neúprosnou jistotou. Tentokrát naprosto nepochopitelně se kolem mne vyrojí asi pět mládenců a vzápětí i jejich tatík a panímámou. Tak to už ale musím vylézt a dát se do obvyklého dialogu. Po půlhodině , po velkém společném fotografování se loučíme. Jen dostávám informaci, že místo neni bezpečné. Sloni, hadi, psi. Vše mě prý sežere nebo rozdupe.
S trochu křečovitým úsměvem mávám nedbale rukou a tvrdím , že jsem dobře vybaven. Můj jednorázový miniaturní pepřový sprej je ještě nepoužitý.
p.s. Noc jsem prožil naprosto v klidu .
deník 21.1.
Noc proběhla klidně. Nemůžu jít z kraje moc rychle. Záda jsou po ránu pěkně tuhý! Je to tak na hraně.
Check post a hranice mezi státem Tamil Nadu a Karnataka. Na židličce sedí rozvaleně tlustej ouřada. Vedle na bobku jeho poskok. Klasicky vyhublej Ind s ručníkem kolem hlavy. Strážce rezervace vyzvídá co jsem zač. Ale nakonec mně nechá přinést čaj. Fajn. ještě jsem dneska neměl. Pak ale chce po mě dárek. To máš hochu smůlu, nic nemám nic nedám.
Začíná opět pěkné vedro.Silnice stoupá v serpentýných.Kopce, krajina, stromy zbarvené jak u nás v říjnu.Překračuju několik mostů. V korytech pod nimi neteče ani kapka vody. Ale šířka řečiště dává tušit, že při deštích to tady musí pěkně hučet. Na stromech opice.Jinak je docela ticho. Neuvěřitelné. A žádní psi!! Šlapu dost pomalu.Bolí fest nárt.
Několik zastávek a rozhovorů s projíždějícími řidiči. Dokonce zastavuje řidič velkého jeřábu. Mladej kluk se na mě zubí. Dost slušná angličtina. Pak osobák a z něj vyskakuje pět chlapíků.Fotí si mě jak exotického živočicha. Ten nejtlusší z nich je ověšenej samými zlatými řetězy a prsteny. Ale evidentně jsou potěšeni mojí indickou Yatrou./ poutí/
Konečně jsem se dohrabal do M.M.Hills. Madešwara templ je ale pěknej, jinak tohle poutní místo je pěkná díra špinavá.Mraky lidí. Ten kdo dělá pouť k tomuto templu se pozná podle holé hlavy. A nejen dospělí. I malá děcka mají čerstvě oholené hlavy. Tak to sem docela zapadám.
Jdu se najíst do jídelny na autobusák. Pak hledám PWG lodg. Je plno. No tak to je v pr...! Naštěstí když se člověk nebojí zeptat, tak může mít i kliku. Nebo pomohl Ganeša. Dostávám adresu na nějaký bydlení. Kde to ale je, to bude fuška najít. Lítám zplavenej po městě . Sem tam, sem tam. Nakonec ale úspěšně nacházím. Pěkně zastrčené, rozestavěné. Pokoj , dvoják za 500 rupek. Beru. Sprcha, větrák, stín. Pak vyrážím do šumu. Je to tady dost fotogenické. A večer zase dobrý jídlo.
Jo, život je krásnej!!

Howgh

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama