Mám za sebou půlku trasy!

19. března 2013 v 19:32 | dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH



Město Mysore bylo bodem na mapě, který se mi zdál neskutečně daleko . Bylo pro mě vysněnou branou k pramenům řeky Kaveri. A kromě toho , poblíž se nachází i jeden z prvních utečeneckých "tábor" Tibeťanů, kteří opustili svoji vlast po násilné čínské agresy.
Obě tato místa jsem si přál osobně navštívit, ale tak, že využiju k cestě jen své vlastní nohy.
Následující povídání ukáže, zda se mi to povedlo.



27.1. Mysore /deník/
Pokoj v Mysore/čti Majsur/ Večer. Mám puštěnou televizi. Nesrozumitelné, pro mě až směšné pořady. Ventilator nad hlavou vypadá ,že snad odletí. Plechovka Kingfisheru - indického piva,extra strong v objemu 0,65 l je skoro prázdná. Bylo ho ale málo. Příště koupím na večer aspoň dva kousky. Zase doléhají pochybnosti. O všem. Jak dál?? 43 km slušná silnice do Hunsuru nebo to vzít oklikou ale po vedlejškách? Nechce se mi moc přemýšlet o ubytování. Spaní venku nic moc. Moc zastavěná krajina.
Nadruhou stranu, konečně jsem si koupil slabou flísovou deku. Tak to by ten případný bivak nemusel být až tak k ránu studený.


Jdu se projít po městě. Je na indické poměry poměrně čisté a až by se dalo říct evropsky řešené. Široké ,víceproudé ulice, dost zeleně, parků.
Směřuju na tržiště. Květinový a zeleninový trh. Už mě to tolik nepřekvapuje. Spíš očumuju z praktického důvodu. Kde to bude vhodné na smlouvání. Ananas za 10-20 rupek, Mango 1kg za 200rupek! Prý neni sezona manga, tak proto je drahé. A klasicky banány. Malé , velké, žluté, zelené, červené. Masité, sladké, trpké. Za 30-40 rupek kg.
Snad poprvé registruju trochu víc bílých cizinců. Je to docela zábavné. Japonec v sombréru, Mladík s dredama, rozdrbaných džínách a plátěným mikrobatůžkem. Dvě mladé holky v etnohadříkách. Skupina west důchodců v nažehlených outdoor oblečcích. V čele mají postaršího seniora s velikým tabletem pověšeným na krku.
Procházím ulicí řezníků a prodavačů ryb. Smrad téměř zabijácký. Proti mně jde Ind s velkou náušnicí v uchu. Dává se do řeči. A když slyší Česká republika hned jmenuje Kunderu. Že je velký milovník tohoto spisovatele.
No nevím, spíš si myslím , že mě chtěl uhnat na nějaký kšeft. Nebo že by místní intelektual?
Procházka moji nerozhodnost nevyřešila. Ani to pivo ne. Otázky o smyslu tohodle všeho. Ještě docela dlouhá doba do návratu. Únava?! Osamocení? Smutek? Ale z čeho?!!
Ráno bude moudřejší večera. Koukám na sebe do zrdcadla. Pěkně jsem zhubnul. Pásek u gatí musím taky slušně utahovat. Přišla nějaká SMS-ka z domova. To je fajn.
Zítra ráno vyrazím směr Hunsur a pak, když to dobře půjde ,následující den dojdu do Byllakuppe - tibetský tábor.



Tak nakonec jsem v Mysore zůstal ještě jeden den. Přeci jen by byla škoda tohle docela hezké a přívětivé město tak rychle opustit. A času je taky dost.


deník:
Ale 30. ledna opět za ranního kuropění , nebo možná ještě dřív, zase pochoduju. A cítím se skvěle. Chtělo to ten odpočinek. Z lodge vycházím až tehdy, kdy jsem dost razantním způsobem musel vzbudit spící obsluhu. Venkovní dveře byly na zámek a navíc jsem měl dostat vrácenou zálohu.
Obavy z nepříjemné, frekventované silnice se až tak nenaplnily. Taky krajina byla docela koukatelná a tak těch čtyřicet km jsem dal docela bez větších obtíží. Hunsur je malé město s rušným centrem kolem autobusáku. Nabídnul hned tři lodge. Za tři stovky jsem zapadl do jedné z nich. Večer pak byla pěkná žranice v malé jídelně téměř za rohem. To, co mě na jídelně hned z kraje zarazilo, byla čistota a servis. No jak by ne , když šéfem, který ji řídil nebyl Ind ale Nepálec.
Tak a po dobrém díle, dobrém jídle i jedno od Kingfishera na závěr a pro lepší spaní.
Zítre dojdu k Tibeťanům. Jak já se těším!!


Při opuštění Hunsuru jsem jako obvykle vyrazil brzo zrána. Díky tomu jsem mohl zažít úžasnou chvíli. Na okraji města, kde silnice začínala protínat lesnatý porost a ztrácet se přede mnou v mlžném oparu, jsem uslyšel podivné pískání. Tmavé siluety téměř bezhlučně klouzaly vzduchem a přistávaly na nejvrcholnějších větvích vysokých stromů. Sakra , to přece nejsou ptáci?! Promnu si ještě zalepené oči a nevěřím. Netopýři! Veliký, černí a je jich moc. Po jednotlivcích se postupně vynořují z mlhy a ladným obloučkem dosedají do větví.Jako kdybych viděl desítky Batmanů letících z akce . Pak se , během vteřiny, zavěsí hlavou dolů a hotovo. Vrcholky stromů jsou poseté těmito rozinkami.


Silnice má dva pruhy v jednom směru a širokou, písčitou nebo travnatou krajnici. Auta i motorky co každou chvíli zastavují a ptají se co jsem zač. To mě nepřekvapuje, ale to , že mi tiskou ruce a děkují za to, že jdu jeji POUŤ v jejich domovině , já , cizinec až z Evropy to vždy potěší.
Ve větvích stromů poblíž obydlí se začínají objevovat "lungi" - větrní koníci. Jsou to budhistické modlitební praporky.
Třepotají se ve větru a vysílají svoje mantry k Budhovi.


Ale i podle obličeje některých lidí, jenž začínám potkávat se dá rozpoznat blízkost jiné národnosti. Tibetské.
U jednoho stavení s malým dvorkem fotím. Pod stromem zrovna stará babička věší prádlo. Když si mě všimla, začíná intenzivně gestikulovat a mávat na mě. Jedno slovo rozumím. Čaj, čaj !

Přecházím silnici a nechávám se pozvat do chudého stavení. Babča má kulatý, vrásčitý, ale jak sluníčko usměvavý obličej. Komanduje svého pubertálního, totálně otráveného vnuka, aby mně obsloužil čajem. Sama odbíhá kamsi dozadu. Pak mně přináší teplé mléko a pytel burizonů. Musí mě přeci pohostit i nějakým jídlem. No z toho jsem se nakonec přeci jen vyvléknul a po tajném zanechání několika rupek pod pytlem s burizony se loučím.
Bylo to jak pohlazení na duši.

Noc musím strávit v jediné lodgi před vlastním vstupem na území Byllakuppe refugee camp. Ta se nachází na silnici s několika obchody, jídelnou , policejní stanicí a templem.Ganesha opět zasáhl v můj prospěch. Vypadalo to , že pokoj nebude. Ale nakonec na jednu noc jsem usmlouval spaní za 500 rupek.
Po večeři, která byla fakt za hubičku, posedávám venku a sem tam něco fotím. Spíš ale nasávám zvláštní, poklidnou atmosferu místa.

31.1. Superkrátká etapa - Bylakkuppe


Za svítání vcházím na území spravované tibetskou menšinou. Snad jen modlitební praporky a hlavně starší lidé oblečeni do trochu odlišných oděvů mě potvrzují to ,že Indové jsou zde v menšině. Chybí pouze hornatá vysokohorská krajina okolo.


Prohlédnu si okolí menšího kláštera / Sakya Monastri/, pak na malém trhu udělám pár fotek a koupím si konečně několik větrných koníků. Průchod zakončím návštěvou významného Golden templu. Mám štěstí. Mniši za velkého veselí právě stahují krásnou tanku - obraz , který byl zavěšený v centrální části templu.


Po hodině strávené v prostředí odlišném od hinduistických templů, poklidně docházím na předměstí města Kushalnagar. Ve třech lodgiích je cena pro mě zbytečně vysoká , ale ve čtvrté mně příjemný , usměvavý děda nechá pokoj za čtyři stovky.

Odpoledne si hovím na terase. Pojídám indickou oříško-kokosovo-rozinko-kdoví jakou ještě sladkost. Abych se z ní neudusil zalévám ji mangovým džusem. Pozoruju ruch na hlavní ulici. Už jsem si zvyknul na tu směsici zvuků. Dokonce, když je okamžik ticha, teda téměř absolutního klidu, cítím jakousi nejistotu. Něco je divně! Co se děje?
Navíc sedím ve stínu. Kolem 13 hodiny to je faj být chráněný před sluncem a ochlazovaný chladnějším větrem. Do uší mi vyhrává trochu nestylově jihoamerická muzika z mp- trojky.
Je mi prostě dobře!


1.února

Pochodový den. Vzhůru do kopců směr Madikeri - Coorg.


Z počátku nic moc, pak ale prales a silnice začala stoupat v serpentýnách . Prales se ale pomalu přeměnuje v plantáže kávových keřů, santalového dřeva a pepřovníku. Luxusní haciendy jsou utopené v zeleni. Nádherné stromy se tyčí nad sytě zelenými keři kávy. Arabica a Robusta. To jsou dvě sorty , které zde pěstují.
Rokle, široká údolí. Barevné keře podél silnice jsou opřené o ploty.



Při focení jednoho malého templu se za mnou ozve troubení klaksonu. Nereaguju. Troubení ale v intervalech pokračuje. Otráveně se otočím. U krajnice zaparkovalo dost slušný, nablejskaný fáro. Elektronicky stáhnuté okýnko a panský kočí na mě volá a kyne , ať jdu blíž. Na zadním sedadle sedí indická dáma v letech v krásném sněhobílém sárí a perfektní angličtinou s úsměvem zjišťuje co jsem zač a nabízí mně odvoz do Madikeri. Musím vysvětlit své cíle. Dáma jen kroutí hlavou. Oh my God!! Walking!! Alone!! Oh my God!!
Okénko se vysunuje zpět a bourák odjíždí.


Do Madikeri přicházím docela utahanej. Spaní si domlouvám v lodgi, kterou jsem si důvěrně přejmenoval na krysí díru.
Myslím, že to bylo nešpinavější spaní za celou dobu.Paradoxně jsem ale nezaznamenal ani jednoho podezřelého brouka, který by mě mohl v noci šimrat. Přesto interier, a exteriér lodge byl opravdu dost "hustej" !
Madikery je město ležící v kopcích Western ghátů. Je to centrum pro treky i jiné outdoorové aktivity v blízkém okolí. Má svoji osobitou atmosféru . Ta je umocněna tím, že se zde těžko hledá ulice nevedoucí do kopce.


Díky tomu se dají nalézt pěkné vyhlídkové body. A páteční trh který probíhal zrovna při mém příchodu , byl v úzkých ulicích skvělou podívanou.
Krásné a atypicky čisté, klidné místo, jako dělané pro meditaci, relax a pohodu se dalo najít u královské hrobky - Raja's tomb. Pěkný vyhlídkový bod byl na hradbách pevnosti.


Večer pak ve své Krysí díře zkouším kvalitu místního ovocného vína. Ale přestože chuť byla, tak takovou octovou vodu jsem přeci jen nebyl schopný plně vychutnat a přes půl láhve nechal svému osudu.


Noc probíhala trochu vzrušeně, protože domorodí sousedé z pokoje hned vedle asi tři hodiny na střídačku hlasitě telefonovali, mobil nastavený na hlasitý odposlech a navíc se při této činnosti procházeli hned za mými dveřmi. Nakonec jsem to psychicky nevydržel a a ztropil trochu rámus. Nicméně ráno jsem pak nemohl otevřít dveře ven. Vtipálek , kterého jsem večer zpucoval mi zastrčil zvenčí zástrčku a tak teprve částečným vyražením pantů se mi podařilo dveře otevřít.
Krysí díra zůstala v mé paměti tímto činem natrvlo vryta!


Z Madikeri k pramenům řeky Kaveri mi zbývá pouze dva dni pochodu. Hurá!!!!!!!

HOWGH


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama