Běžný den na cestě - Kavery 2013

7. března 2013 v 16:38 | dofo
Po včerejší návštěvě malé zemědělské rodiny , která byla křesťanského vyznání, jsem dorazil k areálu Poondi Madha Basiliky.
Abych zde dostal pokoj, musel jsem absolvovat pohovor u šéfa - kněze přes ubytovávání poutníků. Pořád mně anglicky opakuje: ..jet condicion a jet vyslovuje jet. Co to probůh znamená?
Pak, když vidí , že se nechytám, zkouší na mě francouzštinu. No tak to jsem němej naprosto. Nakonec mávne schovívavě rukou a pokoj je můj.



deník: 12.1

Budíček 5:30. Venku kolem 6:00 začíná ranní bohoslužba. Částečně z magnetofonu a částečně naživo zpívaná křesťanská mše. Je to příjemné a dojemné v téhle dálce od domova slyšet zpívat dětské hlasy ve sněhobílém kostele.
V korunách stromů přilehlého parku se probudili místní špačci. Teda nevím jesi špačci ale řvou stejně šíleně jako oni. Je to hrozný randál. Zdá se jakoby chtěli přehlušit zpěv lidí v kostele. Rychle několik záběru a pak jdu do recepce zaplatit. Dostávám zpět zálohu. Cena byla opravdu 250 rupek. Svítá. To už jsem ale na cestě. Ranní chládek a mírní větřík do zad . Skvělé ráno! moje kroky opět směřují k západu. Jako před několika lety v Iránu a Turecku. Go west, go west!
Krajina je výrazně zemědělsky využívaná. Provoz snesitelný. Konečně při chůzi zažívám trochu klidu.
Zdravím napravo nalevo. Někdy se konverzace posune dál. Kam že to jdete, Do Trichi ? Pěšky ? Ano - pokývání hlavou a ujištění se, že dotyčný slyšel dobře.
Často to tak skončí. Pokud mám chuť si po ránu dát kafe nebo čaj - bývá to moje první snídaně pak i čajovna mně musí padnout do oka. Vždy se najde někdo, kdo si chce procvičit svoji angličtinu. Odkud jste - Evropa, Česká republika. Jste sám - ano , když chci přidat vysvětlení, pak dodám , že dělám yátru. To většinou zabere.
Je tady mnohem víc čisto. Teda na indické podmínky. Zjišťuju, že celá tahle nudle po které dnes jdu, je vlastně dlouhý ostrov v řečišti řeky Kavery.A je to tady převážně křesťanské.
Taky jsem konečně v blízkém kontaktu s mojí řekou. Řečiště je široké stovky metrů. Nyní ale téměř bez vody. Jen protkáno desitkami úzkých a mělkých potoků. Ty se klikatí mezi zelenými travinami a jiným porostem. Tam kde je voda hlubší dovádějí děti a na hodně místech ženy perou na kamenech prádlo nebo se také po ránu myjí.
Za pár měsíců tady všude ale bude valit voda. Dno je pokryté jemným zlatavým pískem. Slunce začíná nabírat na síle. Zlatý koláč vytváří v protisvětle pěkné siluety skupinek žen i dětí. Ženy se koupou nebo perou na kamenech prádlo. A děti stejně jako jinde na světě, blbnou ve vodě, chytají ryby. Vesnice Kalaham . Jsem na dosah velkému vodnímu dílu, které bylo vybudováno už ve druhém století za vlády dynastie Chola -. Grand Anicut.
Konečně si dávám snídani. Dostávám dosu a jakési smažené malé koblížky a sambar.. Samozřejmě čaj s mlékem. Za 20 rupek. Servírováno na banánovém listu.
Je něco po dvanácté a mě čeká nejúmornějších 20 km. Asfaltaka na otevřeném prostranství vede podél pravého břehu řeky. Velké množství kormoránů a jakýchsi bílých volavek? Na březích a nad řekou krouží velké množství velikých dravců. Všichni loví v mělkých vodách svoji potravu.
Slunce pálí a spaluje jak o život. můj klobouk se širokou krempou mě alespoň trochu chrání zátylek a obličej. Jen ty nezakryté a nenamazané ruce budou večer pěkně rudé a citlivé. Konečně přicházím na okraj Trichi. V oparu vidím Rock fort. Trichi je čtvrté největší město státu Tamil Nadu. průchod periferií je hustý! Ještě štěstí , že hned z kraje kupuju dvě opravdu studené coca-coly. Už tu teplou vodu z camel bagu nemůžu ani cítit.
Cesta přes střed města kolem tržnice to je těžký nápor na smyslové orgány. Vypínám čich a omezuji zrak jen na pevně vymezený bod před sebou. Zato sluch musí být pořád ve střehu. Klaksony všeho druhu mě buší do mozku jak do kovadliny.
Sakra, kde mám v tomhle chaosu najít oblast s lodgema?
Naštěstí Locus v mobilu funguje bezchybně. Vektorová mapa sice moc podrobností nemá, ale aspoň trochu chytám směr.
Kolem atobusáku a nádraží se vždy něco levného najde. Jen to znamená ještě v tom chaosu šlapat dalších pár km.
Najednou téměř vrážím do NaratanLodge. Debl room za 550 rupek. Zatím moje nejdražší postel. Ale vzhledem k situaci to beru.
Později nacházím levnější a lépe situované na hlavní ulici směřující k Rock fortu.
Schazuju ze sebe propocené hadry a vychutnávám chladnou sprchu.Pak se osušuju pod větrákem. Přes odpolední venkovní ruch a vedro si dám šlofíka. Na večer vyrazím do šumu.
Hospodu opravdu nacházím na starém městě. Rotí se sabží a sambar. Dává si dvojitou porci.
Na nočních ulicích je neuvěřitelný lidský mumraj. Nasvícené krámky se ve tmě jasně rýsují. Večer si ještě zpestřuju orientačním pochodem v naprosto ztemělývh bočních ulicích.
Když nakonec dorazím opět do svého pokoje, jsem rád, že jsem ho vůbec našel.
Další den na cestě je zase za mnou.

howgh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama