Jsou i jiné Poutě - Kavery 2013 part 2.

27. února 2013 v 10:14 | dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH
Nedaleko Pompooharu nacházím svoji první lodge. Jak velice brzo zjišťuju, pojem "hotel" je naprosto všude používán pouze a jenom pro jídelnu, vývařovnu, prostě hospodu. Ale lodge , to je postel, větrák, tekoucí studená voda.
Lodge to je útočiště , oáza jakéhosi klidu a soukromí.

Moje každodenní malé vítězství bylo , když se mi po dávce našlapaných kilometrů povedlo najít lodge, která odpovídala mým finančním představám. Né vždy se to povedlo.Nicméně pravda je ta, že i to nejdražší bydlení bylo v přepočtu směšně levné.
První lodge splnila všechna očekávání. Včetně krásného švába , kterého jsem zrána našel na dveřích. Byl to kapitální exemplář.
Balím svůj skromný majetek a vyrážím do ještě ztemělé ulice. Konečně jsem fakt na cestě. Konečně šlapu po indické silnici a tam někde v nekonečné dálce, za devatero kopci je druhá strana. Zdá se to téměř nemožné, dojít až tam .
Ale moje odhodlání nezačíná podkopávat vzdálenost nebo jednotvárnost chůze, ale něco , na co mám snad permanetní cestovatelskou smůlu. Psi . Taková, z vélké části zanedbaná ,různými kožními chorobami prolezlá, stvoření. Nedosahovali sice rozměrů pasteveckých potvor v Turecku nebo Iránu, ale bylo jich často početná smečka. Pravděpodobně jsem exoticky nepůsobyl jen na místní obyvatele, ale i na ně. Trvalo mně dost dní, než jsem si našel způsob, jak se s jejich kolikrát zuřivou pozorností, vyrovnat.
Ale o to víc jsem si vychutnával průchod malými vesnicemi za raního svítání. Za svitu olejové lampičky, někde petrolejky nebo i slabé žárovky , ženy i mladé dívky vytvářely barevné obrazce před svými domečky. Kholam , tak se tyto mandaly jmenují mají ochranný účel. Zlý duchové by mohli vstoupit do domu a jeho obyvatelům škodit. A tak se rýžová mouka , možná smíchaná ještě s něčím a navíc obarvená do krásných , pastelových odstínů , v rukách šikovných "malířek" proměňuje v geometrické obrazce, květinové variace nebo exotické ptactvo.
8.1.
deník:
Mám za sebou 24 km. Sedím už podruhé v hospodě hned vedle lodge. Ubytování za 175 rupek.Paráda. Platím pětistovkou a vráceno dostanu až při odchodu. Prý depozit abych snad neukrad zámek nebo madraci. Šlapání šlo pěkně. Nebýt těch bestií.Je to na hlavu a šílený! Na to snad fakt psychicky nemám.Asi jim smrdím jinak než místní.
Město je na mapě nepatrné, ale skutečnost je taková , že to tady hučí jak v piliňákách . Hlavní ulice, namačkané krámky vedle sebe. Do toho kola, motorky, rijkšáci, auta, náklaďáky a sem tam autobus. Chaos.Jezdí se vlevo nebo podle potřeby. Nestále se troubí, cinká, prostě upozorňuje se na sebe.Do toho hulákají prodejci ovoce, zeleniny, kokosů, betelu, loterie, .Sem tam se líně prochází kráva nebo dokonce vodní bůvol. A taky kozy a slepice. Koz je tady hodně. Na zemi sedí ženský s rozloženým zbožím. Celý den takhle dřepí v prachu, smradu, plivancích a kravskejch lejnech. A prodávají svoje výpěstky. V hospodě jsem si dal konečně trochu slušný jídlo. Měl jsem kliku. Za kasou trůní chlapík co trochu mluví anglicky. Nechává mně přinést kompletní thálí - kovový tác kde je vyklopená kupa rýže a okolo v malých nerez miskách je několik druhů sambaru, sabží - zeleniny , kokosového čatní a nepatrně pikantního pickles. A taky miska jogurtu, zeleninové kari a křupavá placka puri. Těšil jsem se na dobrý čapátý a le bylo mizerný. Nakonec fakt dobrý kafčo. Sladký jako cumlík ! To můžu. A to vše bratru 73 rupek. No , to je dost dobrý . Po cestě bylo několik fajn okamžiků. Hrnčířské dílny, čajovny, každou chvíli mě někdo zastavuje a vyzvídá co že to tady provozuju za pochodové cvičení. Ještě štěstí že jsem doma našel ten výraz v hindštině pro pouť - yatra. Pokaždé když jim to řeknu, tak to najednou chápou a nezdá se jim moje počínání až tak divné. Jen si musím vypilovat výslovnost.
Večer se v lodgi válím na posteli. Konečně po tom šíleným cestování se moje záda natáhnou. Nakonec si beru uvolňovací prášek a věřím , že se záda do rána umoudří. Jsem ze sebe trochu špatnej. To , že mně ty psy tak rozhodily, mě dost překvapilo.Nějak si neumím představit případné bivaky pod širákem . Prašivina a blechy by byly asi nejmenší zlo. Nejbližší cíl je ale jasný . Je to Khumbakonam. Potom Trichi. JO DAL JSEM SE NA VOJNU, TAK MUSÍM BOJOVAT. HOWGH

p.s. Koupil jsem si na zkoušku sladkej betelovej list. Teda snad se po tom nepos...! Ale nebylo to špatný, kokosový a s kořením na sladko.
9.1.
Odchod kolem 7.00. Rikšáci mě lákají na odvoz. Mají smůlu Jdu pěší yatru! Čeká mě indická highway 22. Teda "hájvejka" to moc nebyla. Ale provoz začíná pěkně houstnou. Šlapu po levé straně. Je to paradoxně bezpečnější. Jakékoliv vozidlo , které se chystá mě předjed, většinou už z dálky toubí nebo jinak hlomozí. Oproti tomu , pokud jsem šel na straně pravé to jest proti jedoucím vozidlům, tak ty mě většinou nemilosrdně vytlačovaly do pangejtu. Pokud tam vůbec byl.
První dojmy z krajiny a okolí jsou dost jednoznačné. Bordel, bordel a zase bordel. Podél silnice neustále nějaké příbytky. Před nimi celkem zametýno, vyzdobeno kholam obrazci. Za plotem ale opět chlív.
Procházím kolem křestanských hřbitovů. Chvíli mně trvalo ,než jsem to pochopil. Dlouhé hrůbky jak kdyby se tady sázely brambory. Pouzedřevěné křížky ze dvou klacků a sem tam i zděný náhrobek vypovídaly o tom , že zelenina se tady nepěstuje.
Téměř většinou jsou lidé kolem mě velmi milý. Dávají se rádi do řeči. Když se přes ulici na jejich tázavý pohled usměju, pozdravím namasté, hallo, good morning, tak se jim rozzáří tmavý obličej, začnou na mě gestikulovat a začíná koloběh otázek a odpovědí. Odkud jsem, odkud jdu, proč jdu, kam jdu, zda jsem sám. Pak při hlubším zájmu zjišťují můj rodinný stav, počet dětí, zaměstnání. Když se vše dozví zvláštním způsobem zakývají hlavou a já mažu dál. Je to až kolikrát únavné. Průchod jedné dlouhé vesnice mě často zabere mnohem více času právě díky neustálému zájmu o moji osobu. No a do toho, jako zpestření, po mně často vystartují ty čoklové.
Jsou tady markantně velké socialní rozdíly. Na jedné straně hliněné chýše se střechou z palmových listů a přes ulici krásné zděné vilky.
Ale bordel , odpadky , to je všude a pořád.
Kupuju 5 malých banánů. Zastavuju u venkovských hudebníků. Dávám si už asi čtvrtý čaj a k jídlu Dosu a sambar na banánovým listě. Kolem 14.00 je slunce nemilosrdné. Zalézám do autobusové zastávky. Chvilka oddychu ve stínu. Ale společnosti nejsem ušetřen. Lidi jsou všude a pořád. A tak je pozoruju. Je to až neskutečně jiné. Vnější projev- gestikulace, mimika, a přeci ve své podstatě, uvnitř, stejné jako kdekoliv na světě.
Začínají se dělat první puchýře. A to i na předloktích. Ty jsou celý den vystavený tomu jedovatýmu slunci. Ještě že jsem z domova vzal klobouk místo kšiltovky.To bych měl puchejř i na lebce.


10.1.Kumbakonam

Spal jsem jak zabitej, ale už v 7:15 vycházím do šumu. Snídaně hned vedle. Dva kusy rýžového purí a k tomu tři lžíce zeleninového kari. Dobré, ale málo a pálivé. K tomu kafe a čaj . Oboje sladké jak cumlík a s mlékem. To můžu!
Specialní krám na kafe ,tak mně napočítaly specialní cenu. No jo, nevšimnul jsem si venku stojící cedule.
Na ulici je ještě snesitelný provoz. Teplota je taky fajn .Asi jenom 27°C. Nasazuji směr k templům. Mají tu být tři významné. Zpětně hodnoceno, pak největší dojem na mě zanechal ten první. Ponurá meditační atmosfera, zajímavé stavební kamenické výtvory . A do toho se trousili věřící vykonat ranní puju. To vše bylo při ranním klidu fajn sledovat.
Dávám drobné do pokladničky. Z dálky mě pozoruje místní sádhů. Snad si ho tím bakšišem koupím a nechá mě fotit .Nakonec cvakám o sto šet. Procházím kolem vnitřní svatyně po směru hodinových ručiček.Zastavuji u stolku s malými , olejovými lampičkami. Zakupuju jednu. Vypálená červená hlína, bavlněný knot a uvnitř je snad opravdu Ghí - máslový tuk z bůvolího mlíka. Místní věřící k lampičce ještě dokupují kousky ovoce, kokos, banán a vonnou tyčku. To vše nesou a já s nimi , do vnitřní svatyně. Tam lampičku předávám svatému muži. Ten ji odnáší až pod nos bohu Višnovi a Ganešovi. První je sympaťák - nastoluje rovnováhu vesmíru no a ten druhý, můj oblíbenec, je pro štěstí na cestách, pro dobrou pohodu i zdraví. To vše budu potřebovat. Zpěvavě pronáší několik vět , zazvoní na zvonec a vrací se ke mně. Na ruku lile svěcenou vodu a do dlaně sype svatý bílý prášek. Tím si na čelo vytvořím tikku. Posvátnou tečku. Zbytek prášku rozetřu po rukách.
Tak fajn. Místní božstva jsem požádal o spolupráci a můžu směle vyrazit do houstnoucího ranního provozu.
Druhý templ je barevně zdobený. Spousty malých reliefů. Výjevy ze života, tantrické motivy, bohové a jejich různé avatary.Na focení jsem musel zakoupit povolení.
Třetí templ procházím spíš okrajem. Jeho velkou atrakcí byl posvátný, živý slon. Z našeho pohledu chudák zvíře. celý den si vydělává na živobytí přebíráním darů a pamlsků od věřících svým chobotem. Pak zapanáčkuje na třech nohách a chobotem milému poutníkovi udělá na hlavě pomazání , ten se mu se sepnutýma rukama ukloní. Je barevně ozdoben a ve volných chvílých se kýve ze strany na stranu.
Vždy, když člověk přijde do arealu templu, sundavá botky, zanechá je u vchodu a celou pochuzku absolvuje pěkně naboso. Ale nemusí se bát že by šlapal ve špíně. Tady je čisto a boty se taky nekradou!

Celodenní courání po městě unavuje a tak malá čajovna přijde vždycky k chuti. Stole, plastové židle, U vchodu vlastní výrobna. Čajman se ptá zda chci se zázvorem neboli masala tea. Jasně, proto jsem sem přije! A je to paráda. Dávám si tři. Kolem šouravým krokem prochází žebračka. Starší osoba, věku neurčitého, oblečena v kdysi možná barevném sárí. Naboso a s otázkou v očích. Peníze nedávám ale kupuju ji jeden čaj. Sepne ruce k čelu a poděkuje. Bez řeči, jen gesta. A okolo začíná večerní dopravní špička.

howgh
more fotos : web galerie Picassa
Next part -
Od svítání do soumraku pouze chůze.

From dawn to dusk only walk



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama