Jsou i jiné Poutě - Kavery 2013

24. února 2013 v 16:08 | dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH
Na začátku je náhoda, bolavý záda a internet.

Zasmušilé nedělní ráno . Za okny se líně k zemi snášejí sněhové vločky. Z rádia vyzpěvuje Johny Cash a kafe stydne v puntíkatým hrnku. Přede mnou na obrazovce "bílý list papíru" Myšlenky se mně v hlavě nedaří srovnat. Přivírám oči a …najednou se přenáším zpět v čase. Troubení všeho představitelného i nepředstavitelného druhu, hulákání prodejců pouličních stánků, cinkání zvonců na krkách dlouhorohých bílých krav či jiného skotu. Vrčení a zuřivý štěkot psů, křik cizokrajného ptactva v korunách palem. A hukot mořského příboje. Za zavřenými víčky se míhají barevná sárí, pestré obrazce kholam obrazců, zelené banánové listy pokryté čočkovo-zeleninovým, pálivým sambarem s bílými bochánky idlí . Upatlané, pastelovými barvami pomalované obličeje místních božstev. Byly to téměř dva měsíce života. A kde?
Pro toho , kdo ještě není v obraze - v Jižní Indii!

Jak to vlastně začalo? Musím se vrátit asi tři roky nazpátek. Mám za sebou třetí , jak později zjišťuji né moc povedenou operaci páteře. Můj dosavadní životní styl dostává pořádnou ránu do vazu. Brouzdám internetem a "smutním" nad cestami po světě , co uskutečňují druzí. Sympatický chlapík z Velké Britanie / Alastair Humphreys/ toho má za sebou požehnaně. Jedna z mnoha jeho cest mně zůstala zavrtaná v šedé kůře. Přejít pěšky Indii. Nechat se vést posvátnou řekou Kavery. Být vybavený minimem věcí. Nenechat se ovlivňovat turistickými průvodci . Vidět a zažít cizí zemi ve své každodennosti. Od svítání do soumraku.A Sám!
Ač se tahle akce nejprve zdála jen jako jedno z mnoha virtuálních dobrodružství, nakonec přeci jen přišel den , kdy jsem se na Ruzyňském letišti nasedal do letadla. S jedním přestupem jsem po mnoha hodinách konečně přistál v třinácti milionovém velkoměstě . Bombay!
Už během připrav jsem měl celkem jasno o motivech moji budoucí Cesty. Bude to Pouť. Všechny životní okolnosti pro tohle mentální pojetí hovořily. Dovršení kulatin v době vstupu do Indie. Téměř radikální změna trávení volného času a životního stylu vlivem zdravotního stavu.. A v neposlední řadě i po dvaceti pěti letech rozchod s partnerem.
Je pátého ledna a já čekám téměř 16 hodin na vlak do Madrasu - Chennay. Lístek zajištěný naštěstí předem se mi teď hodí. Čas trávím nejdříve obhlídkou nejbližšího okolí Victoria nádraží neboli CST station. Později nekonečné polehávání , posedávání v nehostinné čekárně staré viktoriánské budovy. Vlak vyjíždí na čas. Nacházím i své rezervované lůžko v second class sleeperu. Za 450 rupií se během dvou nocí a jednoho celého dnu přejíždím indický triangl. Tak dlouhá cesta ve vlaku ,kde jsem navíc seděl celou dobu pouze s Indama byla plna prvních zážitků. Paměťové karty v kameře se zaplňují tempem závratným!
Šestá hodina ranní , venku ještě tma ale to už vystupuji v Chennay. Na to abych se dostal do místa mého pěšího startu , musím ještě chytit vlak jižním směrem do města Sirkazi. Ten jede z Egmore, druhého vlakového nádraží v Chennay. Tam se ještě za tmy vydávám. Poprvé a ne naposled v duchu děkuji za ulehčení navigace po cestě. Používám aplikaci pro Android - LOCUS . Společně s vektorovými mapami to je neocenitelný pomocník. Pravda je ta , že jsem používání podobných technologií během Cesty trochu řešil. Nakolik chci "čisté" pojetí, nakolik se zpronevěřím myšlence poutě? Srovnával jsem se s Alastairem pro něhož tato cesta byla snahou o "čisté dobrodružství" Nicméně nakonec vždy je to jen o "hlavě" A ta moje povolení dala.
Na nádraží v Egmore mám trochu problémy s vyplněním formuláře pro nákup místenky. Pak ještě vybojovat pozici ve frontě na lístek. Ale štěstí začátečníka je při mně. Vše se daří . A tak, už dopoledne uháním směr Sirkazi.
Den se probouzí . Poprvé pociťuji sílu jižního indického slunce. Je sice zimní období , přesto mohu očekávat teploty i kolem 40°C . To obzvlášť na pláních státu Tamil Nadu . Tento, jeden z mnoha jiihoindických států, patří k nejúrodnějším , nejrovinatějším a pro mě nejtěžším pro vlastní pochod. V malém , pouze asi dvěstětisícovém městě Sirkazi , vystupuji už do poledního vedra. Plním camel bag vodou, přidávám dezinfekci a vyrážím hledat stanoviště autobusů - bus stand. Potřebuji ještě motorizovaně ukrojit asi padesát km jihovýchodně. Řidiči rikš /rišáci/ se na mě sesypaly jak vosy na med. To taky není jen tak , nechat si ujít kšeft. A navíc " bílej zápaďák" to je vidina pěkného zisku.. No to hoši máte smůlu, mám GPS-ku a v ní Locus, takže v rámci tréninku odhodlaně vykračuji do té výhně pěšky. Ale za první zatáčkou stejně vyměknu. Cestu na bus stand usmlouvám na nějakých 60 rupek / 1 USD cca 51-53 rupií/. Bylo by to docela nesmyslné plahočení v úzkých uličkách za poledního žáru. Takto jsem asi po dvou km vysazen přímo u otřískaného, kdysi snad modrého autobusu. Bez oken , s dveřmi které se zavírají špagátem. Právě nakládá pasažéry a jede směr - Pompoohar !
Pompoohar je malé, nepatrné místo. Tedy v rámci indických měřítek . Bod který v měřítku některých map neni ani zanesen. To místo bylo pro mě magnetem poslední tři roky. Už při odjezdu jsem si říkal , že jeho dosažením, navíc k datu jaký jsem chtěl , bude velkým úspěchem. A světe zboř se , kolem 14:00 7.1.2013 zvolna kráčím po cestě která směřuje k mořskému pobřeží. Slunce mě spaluje, čůrky potu stékají pod košilí a batohem. Jsem na cestě k počátku mé Cesty už čtvrtý den. Unava, nevyspání i nervozita ze mě padá jak mávnutím kouzelného proutku. Na obzoru se objevují záblesky zpěněných vrcholků mořských vln. Přede mnou je Bengálský záliv. Tady svoji pouť ukončuje i řeka Kavery. Ta na východním pobřeží státu Tamil Nadu vytváří mohutnou deltu. Jedno z větších ramen této delty právě u poblíž Pompooharu spojí svoje sladké vody s vodou mořskou.
Tady začíná moje Cesta, moje Pouť.
Jaká bude? Co mi přinese? Dokážu přejít na druhou stranu? Nezradí mě moje mizerný záda? Otázky , otázky, otázky. Pro nalezení odpovědí nezbývá než vyrazit.
howgh



Next: První těžké dny - First hard days.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama