Ko Lanta opět po sedmi letech

23. ledna 2012 v 22:42 | dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH
Ko Lanta _ cesta na ostrov./Opět jeden deníkový zápis./


21.11. pondělí
Budíček je docela brzo, protože na přístavním molu /Ko Taru Tao/ máme být před devátou ranní. V noci přišel mnou už dva dni předpovídaný déšť. Prší víc a víc. Takovej typickej , tropickej déšť. Teplo a vlhko. Všude. Opět se mi spalo blbě. Ucpanej nos a žmolek v krku je pro mě vražedná kombinace!
Balím pod celtou stanu a věci postupně odnáším pod střechu jídelny. Jen tak v plavkách a žabkách. Mokrej jsem během pár minut , jako bych právě vylezl z moře. Dokonce nejsou ani vidět a slyšet opice. A to už je co říct. Poslední snídaně na Taru Tao. Šéfikovi v infocentru vracím polystyrénové karimatky a nechávám jednu naši pěnovku. Už nebude potřeba.Třeba se bude někomu hodit. Platím zbývajících 200 báthů za noc a Good by amigo.


Na molu se houfují jak bílí , tak místňáci. Devátá hodina je fuč a loď nikde. Místní odjíždějí pomalou dřevěnou bárkou a my ostatní jak trubky pořád čekáme. Pozoruji chlapíka , jak s dvěma tyčemi a sítí napnutou mezi nimi chodí při okraji moře. Síť tlačí tyčemi před sebou po dně. Pokouší se ulovit malé krevety nebo jiné mořské potvory.Podle reakce okolí to vypadá , že je úspěšný.
Je asi 10.45 a konečně se na obzoru objevuje rychle se přibližující bod. Speedboat plný bílých ale i Thajců konečně přirazil k molu. Nejdřív batohy a kufry , pak se už hrneme na palubu i my. Loď je plná k prasknutí. Míla se tlačí na záď ve snaze aspoň trochu něco vidět během plavby . Div že nesedí na jednom ze tří silných motorů.Odliv pořád pokračuje. Skaliska v okolí přístaviště hrozivě vystupují z moře. Kapítán opatrně couvá, obrací loď přídí na širé moře a na malé obrátky proplouvá pár metrů od mělčin a útesů. Vytyčená plavební dráha je před námi .Start! Tři Yamaha motory začnou makat na plné obrátky.Ostrov se pomalu vzdaluje.Nad kopcema ve vnitrozemí se převalují mlžný mračna a déšť bubnuje do střechy lodi.Malý maják u skalisek se stává menším a ještě menším. Loď se probíjí přes slušně rozvlněné moře směrem k pevnině. Příď rozráží vlny a vodní tříšť lítá vysoko a daleko přes celou loď. Ti , co jsou na zádi to mají jakoby je polévala sprcha.

Po 30-40 minutách plavby je zase vidět přístav u Pak Bary. Ale najednou loď zpomaluje, motory jen tak bublají až nakonec utichnou úplně. Začínáme se jen tak bezvládně pohupovat na vlnách. Proud nás pomalu unáší nekontrolovaně k pobřeží. Co se děje? Někteří pasažéři propadají lehké nervozitě. Začínají sundavat záchrané vesty, vrtět se na svých sedadlech a hlasitěji se dohadovat. Posádka je ale celkem v poklidu. kapitán a kormidelník v jedné osobě volá mobilem. Dost důrazně cosi vysvětluje. Míjí nás rybářská bárka. Lodníci na sebe pokřikují,ale to je tak všechno. Náš speedboat se už stačil otočit téměř celý zádí do protisměru. Konečně přijíždí další rychlý člun. Několik nejvíce vykulenejch cestujících na něj přelezá. Ale je to zbytečná panika. Došel nám benzín a tak musíme dotankovat. Mezi loděmi se natáhly trubky a takuje se z jednoho barelu do druhého, jakoby to byla voda. Ve vduchu je cítit benzín.Doufejme , že si nikdo nezapálí cigáro. Konečně naše motory zase naskočily a posledních pětset metrů dojíždíme v poklidu.
V Pak Baře jsem okamžitě odchyceni naháněči cestovek, které mají kanceláře v okolí. Tento systém předávání si turistů téměř z ruky do ruky mají v Thajsku vypracovaný k dokonalosti. Jen ti nejtvrdší a časově nelimitovaní baťůžkáři se tomu mohou vyhýbat a úmyslně to ignorovat.
Typické otázky kam že to směřujeme dál , jaký je náš cíl a tak vůbec. Po získání odpovědi okamžitě následuje nabídka , že právě oni pro nás mají to nejlepší spojení , ubytování, program atd. The best price /nejlepší cena / to je zaklínadlo.
Také my se necháme ukecat. 200 báthů za osobu pro cestu z Pak Bary do Trangu. Jede se jak jinak než minivanem. Jízda je jak o život. Řidič se neustále snaží soupeřit s okolními auty. Do toho prší jen se lije. Silnice je mokrá a nás se uvniř minivanu tlačí celkem 15 včetně batohů. Je to jízda smrti. Nakonec ale zdárně dojíždíme do Trangu. Řidič nás vyklopí hned u vlakového nádraží a já si úplně živě vybavuju stejnou situaci před sedmi lety. Tentokrát ale jdeme na jistotu. nejbližší cestovka nám prodá lístek až na Ko lantu .Odjezd za dvě hodiny.V 16.30 . Dost času na jídlo, výměnu peněz a internet. Jdu do banky.Úřednice za přepážkou trochu šachuje s mým pasem. Moc jí nerozumím, ale vypadá to na nejasnosti ohledně víza. Neví, že pro Česko byly letos víza zrušený. Když v pasu nachází moje sedm let staré vízum je z toho rozhozená a hledá pomoc u nadřízených. Nakonec se všechno vyjasní a s úměvem se loučí. Kurz byl dobrý - 30bt/1dolar nebo 41bt/1 euro.


Pak se jde na jídlo. Kousek od naší cestovky jsou pouliční jídelny. Vybavuju si jednu fakt parádní. Boční ulice, kousek od nádraží. Opět se oživují vzpomínky na předcházející návštěvu. Vývařovna v rohovém průčelí. Venku asi 3-4 pojízdné kuchyně. V každé připravují něco jiného. Nudlárna, polívkárna, rejžovna.A uvnitř, pod střechou, vlastní jídelna se stolky, šéfik který všechno řídí , účtuje a připravuje do konvic slabý zelený čaj nebo thajské kopí- kafe.
Vzpomínám si i na něj. Má z toho srandu. S úsměvem mi říká, že při tom množství lidí si mě bohužel nevybavuje. Dáváme si nejdříve lepkavou rýži / khao ňiao/ s masem / zvlášť je podávaný horký vývar pro ohřívání jinak vlažné rýže/. Pak ještě polívku s nudlema/ vývar,rýžové nudle, listy koriandru, bambus.klíčky a masem. Paráda! Břich mám nacpanej k prasknutí. Ještě si ale musím dát parádně sladkou thajskou kávičku. To je silný výluh kafe/ turek/ přelitý přes punčochu do sklenky. K tomu se přidá kondenzované slazené mléko.


Vracíme se k naší cestovce. Zkouším ještě internet, ale než se stačím zkamarádit s thajskou klávesnicí, je tady minivan. Nasedáme celkem čtyři. Kromě nás ještě dva kluci z Čech. Taky jedou na Lantu. Opět jízda jak o život. K mokré vozovce se ještě přidává pomalu se blížící tma. Navíc řidič musí stihnout poslední trajekt na Lantu. Jedním slovem ŠÍLENÝ!!
Přežití obou těchto jízd ve zdraví je zázrak hodný alespoň 11 vonných tyček zapálených v nejbližším watu!
V ceně dopravy bylo i telefonické zamluvení jedné noc i na Lantě za 400 bt/ údajně nejlevnější co se dalo sehnat- cha,cha,cha/v resortu Lanta Arena.
Na přívozu jsme už za naprosté tmy.Náš řidič na poslední chvíli předjíždí několik dalších minivanů a tak se na převozní prám stačíme ještě nacpat.


Náš resort nacházíme docela rychle. Příjemné muslimské Thajky jako majitelky i personál, zděný domek - bungalov. Pěkná dvojpostel ,moskytiera. Veranda se stylovým stolkem. Vše se zdá OK.


Po chvíli ale zjišťujeme naprosto ucpaný hajzlík. Je to pěknej pušinec.Jdu reklamovat.Dostává se mi neustálých omluv. Šéfová vysílá jednu děvečku do akce. Vybavena zvonem a litrovou flaškou ovocné vůně ve spreji se s kyselým obličejem ale odhodlaně pouští do boje se splaškama. Chudák , nabízím jí kolíček na prádlo na nos aby neomdlela smradem. Půl hodiny zápasí se záchodem, dokonce se zapojila i šéfová. Ta jen z povzdálí udílí rady. Nakonec přeci jen jakési vítězství, ale s tím , že nám pokoj zítra vymění.


Po vyčerpávajícím , deštivém dni sedíme na terase našeho domku, popíjíme dva slony /místní pivo/ a posloucháme déšť bubnující do plechové střechy. Nad námi hučí dost silný vítr v korunách palem. Jednou za čas se ozve rána jak hrom. To když větrem shozený kokosový ořech spadne na plechovou střechu. Je to pěkná romantika. Pivo a půl prášku na spaní je dobré uspávadlo. Spí se sladce. Na Ko Lantě - ostrově v Andamanském moři.




HOWGH
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AdélaZuzu AdélaZuzu | Web | 12. srpna 2012 v 19:46 | Reagovat

To nemá chybu, krásný blog.

2 Ala Ala | Web | 25. ledna 2014 v 13:53 | Reagovat

Bezva blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama