Luang Prabang -město pohody

30. prosince 2011 v 21:02 | dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH
Do Luang Prabangu jsme dorazili naštěstí za světla. Rozhrkanej autobus nás vyhodil na nádraží dost daleko od centra. To je dobrý způsob jak nechat vydělat tuktukáře. Na bílých turistech si smlsnou. Ceny jsou totiž dvojí. Místní je mají o dost nižší něž kdokoliv, kdo vypadá jen trochu na cizince.



Střed města nás přivítal pomalu se rozrůstajícím tržištěm. Talat Dala se totiž každý den kolem 17.00 začíná zaplňovat prodejci z okolních vesnic i z města samotného. Jedna hlavní ,jinak rušná ,ulice je pro dopravu zablokovaná a všude na zemi se rozprostírají látky, přívěsky, boty, suvenýry pro turisty ,různé zajímavé výrobky i naprosté tretky. V postraních uličkách naopak jak v úle hučí ruch kolem stolů s jídlem a různými pochoutkami.
Prabang má ale i historickou tvář. Chrámy v okolí ,královské muzeum, vyhlídkový kopec nad městem a samozřejmě Mekong. Ten se tady slévá s řekou Nam Khan.



Prohlídkový okruh začínáme hledáním watu Wisunaratu a watu Ahamu s jeho posvátnými banánovníky(?)
Cesta nás vede podel Nam Khanu ke schodišti které šplhá k malé jeskynní svatyni

a k watuThammothayalanu s pěkným výhledem do kraje.

Pak ale naše vzdělávací putování přerušíme. Můj nový Samsung s GPs-kou a nainstalovaným perfektním navigačním programem Locus začně vyzvánět .To znamená jen jedno! Keška v dosahu. Probouzí se ve mně lovec. Místo případného nálezu je na dost frekventované ulici. Mudlové/nekačeři/ jsou téměř pořád na dohled. Nejhorší je starý pán ,který vysedává ve dveřích restaurace ležící přesně proti skrýši. Je dost zvědavej. No neni divu, když se mu před podnikem neustále motá cizinec, zahleděný do mobilu a běhající z místa na místo. Nakonec se ale zadařilo a tak si mohu připsat na své konto první kešku v daleké cizině.
Míla / této zábavě neholdující mudlomanželka / celou dobu ani moc neprotestovala. prohlížela si a meditovala v nedalekém watu.

Cesta dále vede dlouhou ulicí, která jakoby byla přenesena z nějakého francouzského městečka.

Jen ty banánovníky a jiné , exotické rostliny dávají tušit naši severní šířku.


Po kávě v příjemné kavárně
se vypravíme najít wat Xieng Thong. Vstupné platí jen Míla.

Já se jdu projít po okolí, nafotit nějaká zákoutí. Jedno z těchto zákoutí mě ale dovedlo do arealu chrámu aniž bych musel platit vstup. /foto se souřadnicemi viz Panoramio/

Závěrečná část okruhu nás vede podél Mekongu. Ledové ovocné šejky v kombinaci s místním pivkem nám dodávají sil. Zdárně smlouváme u prodavačky hezky malovaných obrázků na rýžovém papíře/?/. Ještě ale jednou odbočíme z trasy k našemu GH. A to opět k hlavní ulici kde se večer bude opět rozkládat Talat Dala. Tentokrát přicházíme k Muzeu královského paláce. Zlatá záře fasády sálu Pha Bangu , pagodovité siluety střechy, nádherné palmy a upravená zahrada s lotosovým jezírkem. Přišli jsme akorát včas. Brzy se bude zavírata. V západu slunce se vše pohádkově blyští.


Výstup na vyhlídkový bod nad městem si ale necháme ujít. Je zase zpoplatněný a davy turistů proudících vzhůru nás zcela odradili.
To se radši jdeme opět "pokochat" ruchem na tržišti . A závěr dne - jak jinak, opět do příjemné hospody na břehu Mekongu. Bohatě nastříkáni repelentem si hovíme při pivku a plánujeme další den.
A jak to vlastně vypadalo se můžete podívat na dalším videu.

howgh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama