Laosem od Vientiane po Luang Prabang

13. prosince 2011 v 18:06 | dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH

V Mut Mee GH se spalo sladce. Ráno si dopřáváme snídani a pak ,kolem 8.30 vyrážímě pěšky hledat Most přátelství. Nápad jít pěšky po dvou -třech kilometrech v probouzejícím se ale už dost horkém dni nebyl zrovna nejlepší.

Proto také uvítám kolem projíždějícího tuk tuka. "Lao border? Yes sir, no problem." Trasu si trochu prodlužuje. Samozřejmě , že nás chce nejdříve předhodit nějaké cestovce. Ta nám nabízí víza i cestu do Vientiane za dost předražený peníz. Ne! Děkujeme a řidič už ví, že nejsme úplně blbí. Veze nás až k thajské celnici.
Dostáváme výstupní razítko/to je důležité/ a necháváme se převézt přes Mekong busem zajištujícím kyvadlovou dopravu.
Laoská celnice a vyřízení třicetidenních víz za 30 dolarů/os. Vše je OK. Míjíme taxikáře čekající na bohaté bílé hned za poslední kontrolou a míříme přímo k rozhrkanému busu pro místní. Za pár kipu/laoská měna / jedeme asi 30 km , až do centra. Tady se dovídáme, že spoje na sever jso ze vzdáleného bas-stejšnu. Takže opět tuk-tuk. Nyní se už v počítání peněz pohybujeme v řádech desetitisíců a výše. Cesta je ale opravdu dlouhá.
Nové, čisté a klimatizované nádraží nabízí spoje na sever Laosu .
severní autobusové nádraží - Vientiane
Trochu se ztrácíme v místním jízdním řádu ale nakonec je vše jasné. Nejdříve jen do Vang Viengu a pak se uvidí. Obyčejný bus má odjezd asi za 1,5 hodiny /cena 60 000kipu/os/ a doba jízdy bude kolem šesti hodin.
Samotná cesta probíhala dobře. Autobus má pérování jak v předozadním směru , tak i a to výrazně, z boku na bok. Silnice střídá chvíli povrch asfaltový a chvíli typu "polňačka" . Tady se právě při akceleraci uplatňuje odpružený boční výkyv. Jako na moři. Čím rychlejší jízda , tím víc se nakláníme ze strany na stranu .

náš"koráb silnic" na zastávce - jídlo ,pití,záchod
Kromě nás jede ještě několik cizinců. Zajímavá je Japonka sedící před námi. Malý baťůžek, profi fotoaparát. Dopisovatelka nějakého japonského časopisu. Její největší údiv byl, když při našem vystupování ve Vang Viengu chtěla vědět jek je to ještě dlouho do Luang Prabangu. Když se v šest večer dozvěděla , že je sotva v polovině cesty, byla docela přešlá.

místní se snaží přivydělat si jakýmkoliv způsobem nějaký peníz - prodej dobrůtek na špejli
Autobus nás vysadil už za tmy. Slabě osvětlené osvěžovny, a silnice mizící ve tmě. Se třemi dalšími chlapíky z Austrálie najímáme tuk tuk a necháme se odvézt do centra VV. Loučíme se a jdeme s Mílou do nočního města hledat spaní.
Námi vyhlídnutý GH má plno. Ani toho až tak moc nelitujeme. Nebylo to zrovna pravé ořechové. Ale hned se s námi dává do řeči příjemný chlapík. Levné ubytko? Něco bych měl, je to kousek ,pojďte se mrknout. Paradise Gh bungalows jsou sice za řekou , ale je tu klid , nikde nikdo a ani hluk z centra VV k nám nedoléhá. Za 56 000 k máme parádní domek s vlastní koupelnou na "kuřích nohách" Zůstáváme dvě noci. V plánu je návštěva jeskyní, a prozkoumání města.

Paradise bungalows - na místní poměry opravdu ráj

Mekong se během období dešťů rozlije a pak se hodí mít barák na kuřích nohách
Následující den si půjčujeme dvě kola./ 10 000 kipu/os/ Nic moc, ale fungujou brzdy a sedí se na nich taky slušně. Máme namířeno ke Sloní jeskyni a ta je asi 12 km vzdálená.Nejdřív ale zastávka na snídani a pak začínáme šlapat směr severním.

Typická scenérie podel cesty k jeskyni
Každou chvíli zastavuji a fotím. Počasí je parádní. V okolí se třídají chatrče s luxusními domky, urovnané zahrádky s bordelem , cestu nám křižují domácí zvířata ,

vodní bůvol na cestě
troubí na nás náklaďáky i motorky,

sawngthaew - sontág - /dvě lavičky/ kromě tuk-tuků , nejvyužívanější dopravní prostředek místních a baťůžkářů

halekají ušmudlané děti.

nosit pitnou vodu je údělem malých dětí

A nad tím vším je fantastická kulisa hor, kopců a džungle.

...ach ty panorámata!
Odbočku k jeskyním nacházíme podle silničního kilometrovníku. Kola přivazuji na "parkovišti" a chystáme se přejít bambusovou lávku. A ejhle! Výběrčí. Sedí si pěkně pod stříškou a kasíruje bílé tváře.

výběrčí na lávce k jeskyni
Na druhé straně řeky je vesnice. A hned se k nám přidává místní junák , prý průvodce. Já hlupák se nechal takhle nachytat. Ale nepředbíhat. Cesta k jeskyni se klikatí mezi různě vzrostlým bambusovým lesem. Přicházíme na plácek , kde je stříška a další výběrčí. OK dostávám dvě vstupenky. Aspoň vím, že to neni žádný výmysl. Vcházíme do jeskyně./galerie/ Čelovky máme svoje a tak by jsme vlastně průvodce ani nepotřebovali. Po asi 1 km se dovídáme , že jeskyně pokračuje dále další 3 km ,ale to se běžně nechodí. Vracíme se zpět. Během cesty nám samozvaný průvodce:
a/ prozpěvuje/ukázka akustiky/ b/upozorňuje na : kluzký povrch, c/ vodu víc jak nad kotníky, d/ kus skály ve tvaru slonní hlavy, e/kus skály o kterou by jsme si mohli urazit svoji hlavu a na závěr lov netopíra, který, jak pantomimicky znázornil, je dobrý k jídlu.
Proto se taky rozhodnu , že za dobré služby hocha obdaruji pohlednicí Českého Ráje. Nevypadá zrovna nadšeně. Nicméně nás vede ještě k další jeskyni. Na půl cesty , uprostřed zelené džungle

tady někde v té zeleni jsme se začali dohadovat
po nás začně vyžadovat peníze za své služby. Ptám se kolik ? 100000 kipu leze z něj jak z chlupatý deky. Nevěřícně na něj zírám . Děláš si pr...el? Víc jak deset dolarů? vždyť vstupný jsme už platili!
Vedle stojící průvodcův kámoš si nervozně osekává mačetou bambusovej kolík. Já zase nahmatávám v kapse pepřák. Cejtím problém. Milouš se taky vytáčí. Snažím se "zachovat tvář. " Hoch si stojí na svém , slevit nehodlá. Já si taky stojím na svém a hodlám následovat odcházející, rozzuřenou Mílu. Ohlížím se přes rameno. Oba chlapíci jsou fuč. Tak teď se ještě z tý zeleně dostat k řece a přes most. Trochu ze zamotáváme ve spleti cestiček. Naštěstí využívám mobilní GPS a genialní navigační program LOCUS. Po 20 minutách nervů jsme ve vesnici.

sláva, vesnice na dohled!
A po další minutě přecházíme most. Uf , to bylo trochu dráma , ale možná jen v našich hlavách.
Cesta na kolech zpět proběhla v poledním žáru. Protojsme i uvítali možnost koupačky v řece společně se skupinou malých školáků.

Vzduch 35 stupňů, voda 25, proč to taky nevyužít?!
Kola jsme ještě využili k projížďce po blízkém okolí a po jejich vrácení jsme si sli užít nočního života ve Vang Viengu.
Zítra nás bude čekat jízda busem do Luang Prabangu.

A zase jedna kýčovka - západ slunce u Vang Viengu.
howgh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AdélaZuzu AdélaZuzu | Web | 12. srpna 2012 v 20:10 | Reagovat

To nemá chybu, krásný blog.

2 Ala Ala | Web | 25. ledna 2014 v 14:24 | Reagovat

Bezva blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama