cyklovandr "Za humny" 1.

30. června 2010 v 13:47 | kačírek Dofo |  CYKLOTURISTIKA


    


Pět dní volna se nezdá příliš, ale i tak se dá díky bicyklu prozkoumat část zeměkoule. Ta ,
kterou   mám přímo za humny.
Novopacko




Je 12.6. ,pět hodin ráno a já se svým Mr. Blekem vyrážím směrem k severovýchodu.

Nechci si
dělat přehnané ambice , ale   pokud bych dojel až k hraničnímu pohoří zvanému Javoří
hory byl bych spokojený.
Nemám v úmyslu jen zarytě dupat do pedálů. Chci fotit a kochat se , chci   relaxovat
a užívat si.
Počasí je mi docela nakloněné. Po několika dnech tropických veder nepřišlo očekávané deštivo , ale  slunce pořád praží.
Pomalu se vzdaluju od domova. Lázně Bělohrad, Pecka. Ocitám se v místech která
jsem
na kole ještě neprojížděl. Vlastně jsem zde nebyl ani pěšky. Krajina se krásně vlní , šlapání do pedálů není vůbec jednotvárné. A ty panorámata!
Vidonice
Vodu doplňuju ze studánek a pramenů , svačinu   si dávám na schodech u malé venkovské kapličky ve Vidonicích.   Váže se k ní zajímavá historka.V blízkosti rostla ještě nedávno mohutná lípa.
Pravděpodobně stovky let. Jenže za ta léta se její koruna rozrostla natolik, že místnímu starousedlíkovi začala vadit. Tak se tedy rozhodl prosadit   svou vůli.
Milou lípu nechal porazit. Uplynul ani ne půl rok a náš dřevorubec přišel o pravou paži.
Pěkně pod ramenem.
prameny na cestě
První větší teréní překážka se mi postavila do cesty kousek nad Úpicí. Jestřebí hory a rozhledna na hřebeni zvaná Žaltman. Naštěstí téměř v závěru děsivého stoupáku,
kousek
za Markoušovicema je malá chalupa skvěle zařízená jako osvěžovna. Osvěží nejenom tělo  ale vnitřní výzdobou i duši.
Kohokoliv kdo potřebuje. A já jsem teda potřeboval! Dva chlazené
bezalkoholové   kousky do mě zasyčely a tak
můžu pokračovat dál.
den první
Cesta k rozhledně vede kolem Jestřebí boudy / možné občerstvení /.
Vlastní rozhledna je utopena v lesním porostu. Z vrcholu je pěkný kruhový rozhled. Na jednu stranu k Broumovsku, na druhou k Trutnovsku. Kousek pod rozhlednou je vhodné místo pro případný bivak.


osvěžovna pod Žaltmanem - Markoušovice

osvěžovna pod Žaltmanem - Markoušovice

hřeben Jestřebích hor
Klídek mně narušuje skupina studentíků, učících se slaňovat z vrcholu kovové rozhledny. Moc dlouho se tedy nezdržuju a parádním sjezdem se dostávám do Radvanic. Tady zjišťuju docela nemilou věc týkající se mého kola. Zlobí přehazovačka a zasekávají se praporky v ořechu tak , že chvílema řetěz vůbec nezabírá. Řeším dilema zda vůbec   pokračovat dál. Nakonec usuzuju, že každá zkušenost dobrá a navíc , nejsem    v žádný divočině.
Tak se uvidí.
cesta ze Žaltmanu
Den zakončuju po 155 km už v Javořích horách    několik kilometrů za Hynčicema. Malá chatka s krytou verandou je přepych , který   se s příchodem večerní průtrže mračen vyplatí.


místo prvního bivaku - Javoří hory
Následující den hned zrána krásně zakufruju . Částečně     vyjedu a částečně vytlačím svého naloženého Bleka na hřeben Javořích hor. Teprve patník se značkou Polska a jenom úzká stezka na obě strany mě přesvědčí , že budu jinde než bych si přál.
Ty tři terénní kilometry opět sjíždím zpět
na   správnou cestu. Je to   cyklotrasa č. 4002.   Ta mě dovádí až k hraničnímu přechodu do Polska poblíž Otovic. Javoří hory mám za zády , ale určitě
se do nich zase vrátím. Je to krásná, téměř opuštěná divočina.
Polskem profrčím přes Klodzko až ke Zlatému Stoku.
vstup do arealu štol Zlatý Štok - Polsko

Tady se nechám nalákat prospektem , na
kterém ,
při prohlídce bývalých zlatých štol, návštěvníci jedou
na lodičkách. Za třináct polských kupuju lístek a už se těším . Jenže   tahle atrakce má několik chyb. Nejen že nejedu po podzemní řece , navíc  téměř vůbec nerozumím průvodci. Ten nejspíš   dává zajímavý výklad, ale pouze v polštině. Navíc rychlost jeho projevu udivuje i samotné Poláky.
V arealu štol

štoly ve Zlatém Štoku - Polsko

se   nachází ale mnohem zajímavěji vypadající opičí /tarzaning/ dráha. K ní
také   patří údajně nejdelší lanovkový /tyrolský/ traverz.
Zlatý Stok je na polské straně dobrým východiskem pro tůry jak
do   Gor Zlotych , tak do Rychlebských.
Rychlebské hory v mracích
Z Bílé Vody se vydávám na jih. Konečně mně obklopily lesy
Rychlebských   hor. Na ty jsem se opravdu těšil.
Hraniční pohoří, nepřevyšující  svým nejvyšším vrcholem o moc
výšku   1000m,  je tak trochu ve stínu blízkých Jeseníků.
Svojí klidnou atmosférou
ale   potěší duši.   Mám ale malý   problém, jsem bez mapy.
Nakonec
díky   značení v terénu postupně ukrajuju kilometr za kilometrem, abych se téměř v závěru dne vysápal na místo dnešního bivaku. Borůvková hora /898 m/ se svoji Borůvkovou vílou,

rozhledna na Borůvkové hoře
Borůvková víla
skvělá osvěžovna na Borůvkové hoře

výborné pivo /teda tři/ a ještě lepší grilovaná klobása.
A samozřejmě
rozhledna ,to vše
bylo   krásnou tečkou celého dne. Na dotaz u správce rozhledny a zárověň šéfa místní osvěžovny , zda
nebude vadit, když zde přespím přišla   odpovědˇ: Kdekoliv !     
Noční déšť mě vyhnal ukrýt se pod střechu.





















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama