VÁNOČNÍ PŘEJEZD JIZEREK A KRKONOŠ

3. června 2009 v 12:16 | kačírek Dofo |  ZIMNÍ VANDRY


Tak a je to tady. Po třech letech opět vyrážím na zimní přejezd našich hor. Tentokrát to jsou Jizerky a snad i Krkonoše. Mám premiéru co se týká vybavení. Nové BC lyže i boty. Plán je celkem jasný- během asi tří dnů projet z Nového Města pod Smrkem až do Maršova .

rozhled ze Smrku



Je středa 20. 12. , pět hodin odpoledne. V prosinci touto dobou už pěkná tma. Jenže mám výhodu. Je téměř úplněk ,obloha jasná, inverze, a tak šlapu , zatím pěšky, směrem ke Smrku (1124m). Nejvyšší vrchol české strany Jizerských hor se svojí rozhlednou je pro dnešek mým cílem a vhodným místem k přespání.Cesta je značena zelenou značkou a docela pěkně stoupá. Pomalu přibývá i sněhová pokrývka ,ale na lyže to zatím neni. S narůstající výškou je měsíc a hvězdy jasnější. V závěrečném stoupání cesta kličkuje mezi smrčky a po zasněžených kamenech sut´oviska.
Smrk
Rozhledna je celá obalená ledem,ale dolní kovová plošina je ideální na přespání. Na zem pokládám igelitovou plachtu,samonafukovačku a péřový spacák. V očekávání nízkých teplot a v důsledku omezení náhradního oblečení jsem zvolil ten nejteplejší,ale jak se následující noci ukázalo,nebyla to dobrá volba. Teplotní inverze způsobyla,že jsem se v noci musel svlékat,abych se ve spacáku neupekl. Spaní mně,,zpestřovalo" padání odtávajících kusů ledu na plechovou střechu. Ráno proběhlo v klasických úkonech-zabalit věci ,uvařit čaj, sníst kus sýra se salámem a potom pozorovat východ slunce na horní plošině rozhledny. Taky zkouším poprvé fotit digitálním fotoaparátem . Ze Smrku sestupuji po modré značce . Asi po 0,5 km konečně našlapuji boty do ,,bísíček" a v krásné stopě při skvělém počasí, napůl během napůl chůzí mířím přes Předěl na Smědavu (847m), zimní kiosek ,dále po kasárenské silnici. Zimní cesta mě pak vede na Rašeliniště a po červené na Jizerku.
Jizerka
Jsem vysušenej jako troud. V teple , které je (+5 ´C) a v zářícím slunci mně zásoby pití brzo došly a tak nepohrdnu otevřenou hospodou v Panském domě. Pivko a polívka mně
opravdu přišli vhod . Další cesta vede údolím Jizery až do Harrachova. Pěšky procházím městečkem, ale hned kousek za kempem je odbočka po které se dostávám opět na lyžařské trasy. Znova na běžkách stoupám vzhůru , pak chvíli po vrstevnici a opět stoupám až pod Jakšín (1115m) Cesta ted´ směřuje v podstatě už jenom na východ k Vosecké boudě.
v Krkonoších

Ta je zavřená a jelikož se začíná pomalu smrákat uvažuju zda pojedu dál. Naštěstí je naprosto fantastické počasí. Měsíc opět svítí jak o život, bezvětří a celkem teplo : kolem -1 až 2´C.
druhý bivak u České budky


A tak se rozhoduju. Cílem bude Labská bouda .Traverz šikmo vzhůru přes Navorskou louku probíhal už za tmy, střídavě na lyžích nebo pěšky. Firnové plotny a cesta dost rozšlapaná pěšákama byla docela nepříjemná. Na křižovatce cest mezi Labskou loukou a Mumlavskou loukou z nějakého neznámého důvodu pokračuju podél tyčí na sever , abych se za chvíli ocitnul na hraničním hřebenu u České budky(1400). To už je asi kolem půl sedmé. Pro dnešek toho mám dost. Taky mě pobolívá v krku ,což úspěšně léčím kousáním česneku s přídavkem slivovice. ( stálo by to za patent.! téměř 100% účinnost.) Druhý bivak je u srovnaných tyčí pro značení zimních cest. Místo si trochu upravím víčkem od ešusu a po uvaření polévky a asi litru čaje do termosky zalézám do spacáku. Měsíc mně svítí přímo do obličeje a jelikož nemůžu usnout , tak si pouštím mp3 přehrávač a nechávám se ukolébávat pěknou muzikou.
Violík a Sněžné jámy

na hřebenu Krkonoš

Je to k neuvěření, ale zase nepotkávám téměř žádné lidi. Projíždím kolem Violíku a Sněžných jam/1472m/ , míjím Vysoké kolo /1509/ Velký šišák, Mužské a Dívčí kameny.
Sněžka na dohled

Výhledy , jak na sever do Polska, tak na jih do Čech jsou fantastické ! rozdíl je jen v tom , že u nás z moře mraků, jak ostrůvky v oceánu, vystupují vrcholky kopců, kdežto do Polska je vidět snad až k Baltu. Po sjezdu ke Špindlerově boudě, kde jsem si neprozřetelně došel na polívku,pivo a čaj - to vše za "směšných" 130,- českých- opět stoupám pod Malým šišákem/1439/ abych po zimní cestě přejel Čertovu louku směrem k Luční boudě a od ní k polské boudě pod Sněžkou.

stoupání na Sněžku - hodily by se nesmeky
Polská chata pod Sněžkou
Opět po jednom pivu přidělávám lyže na kletr a stoupám na Sněžku .

Nyní už přeci jenom potkávám nějaké výletníky , skialpinisty a dokonce mám štěstína zajímavý okamžik. Na samotném vrcholu můžu pozorovat start paraglajdisty.
a jsem nahoře - Sněžka /1602m/
paraglajdista zrovna startuje
Sněžka
Přes Obří hřeben kolem Svorové hory /1411/ dále po žluté cestě dojíždím na Pomezní boudy. Času mám dost a ani jako vhodné místo na přespání to tady není nic moc. Proto pokračuji přes Dolní Malou Úpu k místu zvaném Cestník.
poslední bivak - Cestník
Opět už za tmy nacházím nově postavené odpočívadlo a tak neváhám a dnešní noc bude zde. V sobotu vstávám kolem páté hodiny ranní. Do Horního Maršova je to jen 8 km , ale nechci riskovat zmeškání autobusu. Závěrečný časně ranný přesun byl zpestřen krásným zblouděním. Autobus ale stíhám a tak po téměř čtyřech dnech skvělých zážitků /vlastně za humny/ přijíždím domů.
večerní vánoční pohoda

                                                                
                                                                        HOWGH
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama