THAJSKO 2005- JEDEN MĚSÍC PO TSUNAMI V.

23. června 2009 v 0:06 | kačírek Dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH

31.1

A pomalu se chystáme domů-Kančanaburi, plovoucí trhy, a hodování v indické čtvrti.

Pondělí ráno 7.30 nás nakládají na pick up tojotu a vezeme se do přístavu . Lanta jako taková má dost daleko do toho, aby byla trochu civilizovaná ve smyslu infrastruktury. Silnice mizerný ,spousta bordelu , spousta rozestavěných nebo naopak chátrajících budov. Celý náš dojem byl umocněný taky vyprahlostí přírody okolo nás v tuto dobu. Loď odjíždí v 8.00 a v 9.30 už přistáváme v novém přístavišti u Krabi. To je chytře umístěno trochu bokem od města takže neznalí farang musejí vzít za vděk taxíkem .Celý komplex přístaviště je ale fakt pěkný a moderní včetně funkční kanceláře TATu. Musíme vzít zavděk taxíkem za 100bt protože v tom vedru se nám vůbec nechce jít pěšky kdoví kam a jak daleko. Vystupujeme v místě bývalého starého přístaviště a při dopolední kávičce se rozhodujeme že koupíme poslední třetí one day trip se šnorchlováním a návštěvou několika ostrovů tentokrát v Adamanském moři

.Kousek od jídelničky ,kde jsme kafovali, nacházíme ubytování v Eleven G.H.za 150 bt. Podle Milouše je to dost šílená cimra a je fakt , že promáčený strop nad námi svědčí možná o případném hašení požáru. Máme ale docela hezký výhled na záliv, který proniká hluboko do vnitrozemí. Po sprše vyrážíme do města . Hlavně zjistit spoj do Bangkoku. Milouš má už delší dobu problém s jedním uchem . Vypadá to na nějakou infekci . Už na Ko Lantě jsem improvizovaně zkoušel vnitřek ucha vydezinfikovat a vetřít framykoin , ale moc to nepomohlo a teď se bolest stupňuje.

Zontágem jsme se vypravili přes městečko na bus terminál směr Bangkok. Dovídáme se , že poslední nám jede kolem17.30 a snad by nám mohl zastavit ještě trochu dříve . Chtěli by jsme do Kanchanaburi. Po tomhle zjištění se jedeme podívat na Watt u tygří jeskyně. Je to wat Tham Seua ležící asi 8 km severovýchodně od města.Patří k nejznámějším lesním watum v jižním Thajsku. Jsou tady mraky opic naprosto srandovních a oprsklých, fantastické údolí za hřebenem ve kterém se nacházejí tisícileté stromy a vápencové jeskyně ve kterých mají meditační útulky mniši.


Některé jsou opravdu spartansky zařízené , ale jiné jsou naprosto hogofogové. Celé tohle údolí dýchá perfektním klidem a pohodou. Jelikož Miloušovi neni dobře, tak na vrchol hory, kde se nachází další svatině , se vypravuji sám. Je to schodiště o 1200 schodech. V některých místech mají stupně atypický rozměr a sklon je víc než strmý. Je srandovní, že asi v polovině potkávám mnicha , jak zametá tyhle schody ve směru od shora dolů.
Po výstupu, který mně pěkně zplavil, si nahoře sundávám sandály a procházím se na vrcholu. Jsou tady skvělé výhledy i přestože je trochu opar. Ve větru tu zvoní všude zavěšené zvonky a Buddhova socha zhlíží do kraje. Sestup dolů šel podstatně rychleji i když některá místa byla fakt strmá. Milouš se konečně rozhodla. Musíme najít doktora a nechat si to ucho prohlédnout. Najímáme tuktuka a jedeme do místní nemocnice. Trocha dohadování zda nejdřív zavolat na kontaktní adresu pojištění, ale jelikož se pořádně s nikým nedomluvíme a neni tady možnost telefonovat mezistátně, tak nakonec vyplňujeme přihlašovací lístek pro místní ambulanci. Během půl hodiny jsme u sympatické doktorky, se kterou je přeci jenom lepší domluva. Po prohlídce zkonstatuje, že v uchu je zánět /to jsme věděli taky/ ale že musíme ke specialistovi na ušní nosní krční. Ten je ale soukromník na adrese někde ve městě. Takže zase začíná zjišťovaní , jak se tam dostaneme . Nakonec díky ochotě místních a i trochu štěstí , ordinaci nalézáme. Největší for je ten, že na mapce Krabi, kterou jsem někde dostal je tahle ordinace velice dobře zakreslená a i popsaná v angličtině. Navíc byla vlastně jen pár bloků od místa, kde máme ubytování. Ale to si uvědomuji až po absolvování pátrací akce po městě. Doktůrek je vstřícnej, vyčistí Miloušovi obě ušiska, nasadí nějaký antibiotika. Bez problému sepíše zprávu včetně kontaktu na svou osobu a vyúčtuje si asi 850 bt. Pojišťovna nám pak doma vše bez problémů vrátí. Musíme se jít po téhle akci posilnit a tak dáváme moc dobrou polívku v pouliční nudlárně a jdeme na moc pěknej noční trh. U jednoho stánku mladý muslimky pečou skvělý kynutý placky plněný na sladko , Milouš dává mletý na klacku a zeleninový salát co hrdlo ráčí. Na konec tyhle hody zakončíme ginem s tonike v místní pizérii.

1.2.


Ráno po snídani - opět kafčo se salkem a k tomu do toho namáčíme místní rohlík, bágly necháme v restauraci-cestovce co jsme u nich zakoupili výlet. Čekáme na auto od Baracuda Tours. Přijelo trochu později, společně s námi jedou ještě dva Kanaďani. Jedeme vlastně až dost daleko za město k moři asi tak 30 min.Ban Ao Nang je malé přímořské městečko vhodné jak píše průvodce pro plážové polehávače, ale taky pro zajištění lodí na výlety po moři v této oblasti. Naše skupina od Baracuda T. se jde nalodit. Jenže velký long tail boat je na písku a přestože se asi 10 chlapů s ním snaží hnout k moři ani se nehne. A konec se musíme přebrodit k dalšímu co kotví více na moři. Místní borec dolejvá benzín jako by se nechumelilo. Škrtnout si v tu chvíli někdo sirku, tak z toho máme raketový člun. Nakonec vyplouváme. Dvě mladé Thajky co nám budou dělat servis -jídlo, asi nesnášejí sluníčko, protože se pořád zahalujou do všeho možného. Třeba i do záchraných vest.
Projíždíme kolem různých ostrůvků a skalisek tak jak je člověk zná z propagačních fotek a materiálů. Snad nejznámější je Chicken island - kuřecí ostrov se skálou podobnou kuřecí hlavě s krkem. Šnorchlování bylo mizerný, ale některý pláže a skalní útesy byly fantastický. Zpětně hodnoceno , byl to nejslabší z těch tří výletů.



Po návratu jsme zase odvezeni před restauraci, kde máme bágly a pak co nejrychleji sehnat sontág až na terminál. Všechno klape naprosto přesně a tak máme možnost se na nádražních záchodech ještě umýt od slané vody nakoupit něco na zub . Bohužel ta možnost, že by nám tenhle dálkař zastavil před BNK. neni možná a tak budeme muset až tam, na konečnou. Odjezd v17.30 , na cestě asi 3x zastavujeme na jídlo které si tentokrát ale musíme platit. To jsem teda nepochopil jaký to je systém, že jednou ne a podruhé jo.

2.2.

V 5.00 jsme v cílové stanici.
Na nádraží ráno hledáme autobus směr Kanchanaburi. Jede za 35 minut. V autobuse spíme. Na nádraží necháváme bez problémů bágly přímo v kanceláři místních dispečerů a přestupujeme na busík směrem k 15 km vzdálenému watu Tham Seua. Přijíždíme až k místu, kde musíme údajně přesednout na jinou dopravu, ale ještě před tím si v pomalu se otevírajících krámcích s občerstvením dáváme šíleně hnusný thao kafe a využíváme místních záchodků. To jsem ale musel nejdřív nahánět někoho kdo by mně je otevřel! Konečně náležitě posilněni vyrážíme směrem k watu jenže je problém , nikde žádný rikšák ani tuktuk. Jdeme teda pěšky k velkému údivu místních. Pak se ale stal zázrak ,jak už to tady bývá, zastavuje nám děda na motorce i když původně míří opačným směre. Tak se všichni tři naskládáme na toho "pincka" já musím mít nohy docela roztáhnutý- to abych si je nespálil o výfuk a mažeme si to až k watu. To byl zase zážitek!! Celý chrámový komplex je asi intenzivně opravován . Díky tomu že je brzo ráno , tak je zde docela pusto. Na vrcholu kopce se vypíná impozantní Buddhova socha zírající do dáli. Až tam je možné vyjít buď po schodišti nebo vyjet malou lanovkou podobně jako na Petřín. Prolézáme všechny zákoutí ,je pěkný výhled na sklizená rýžová pole v okolí, Socha je také zajímavá tím , že do napřažené ruky ve které drží žebráckou misku mu můžou být dopravníkovým pásem dopravovány dary poutníků. Cesta zpátky začíná taky zajímavě, protože nikde žádný dopravní prostředek. Tak opět vyrážíme pěšmo. Po cestě potkáváme sympatickou thajskou babku jak sbírá z nízkých keříků jasmínové kvítka do velkého koše zavěšeného přes popruh na hlavě.

Chvilka verbální komunikace, kdy se dozvídáme , že nic směrem k nejbližší autobusový zastávce nejede. Babka ještě něco brebentí a ukazuje nám ať s ní jdeme zpět, ale to odmítáme a pokračujeme naším směrem. U pouliční prodavačky smažených banánů kupujeme svačinku. Jsou moc dobrý a olej má taky úplně čistý! Najednou troubení a takovej stařík na motorce na nás kyne ať nasedáme . Vlastně jsme z toho vyrozuměli, že ta česačka jasmínu asi nahnala svého mužika ať kouká nastartovat svůj stroj a odvézt ty dva farangi kam potřebujou. A tak zase ve třech na motorce jedeme těch cca 6 km k nejbližšímu autobusovému spojení. Po zaplacení předem domluvené sumy se s mnoha úsměvy loučíme. V Kanchanaburi se jdeme ještě podívat na válečné muzeum . Jsou zde asi dvě nebo tři, ale toto se jmenuje Jeath a je fakt dost působivé.


Po cestě k němu se zastavujeme v opravdu moc pěkně vedené kanceláři TATu což je thajská turistická centála. Od muzea se vydáváme tuk tukem kolem hřbitova spojeneckých válečných zajatců k nádraží, kde jenom díky informaci smíšeného thaj-farang páru dozvídáme o možnosti svést se takovou výletní mašinkou až ke slavnému mostu přes řeku . Celá ta jízda neni nic moc a vlastní most je něco tak diametrálně odlišného od mé představy , že se musím až smát. Vystupujeme a pěšmo se vracíme v pěkné výhni zpátky do centra. Po cestě dáváme skvěle chlazenou colu s ledem a tak v jednom krámku ve společnosti několika Thajců ochutnáváme zelený místní /nebo snad čínský /čaj a smlouváme o ceně jednoho balení. Tuk tukem se vracíme na bus nádraží a snad do pěti minut odjíždíme do Nakhon Pathomu. Tady se jdeme podívat pouze do slavné stupy Phra Pathom Chedi která je nejvyšším 126 m buddhistickým památníkem, na světě. Vlastní stupa je fakt gigantická. Ale pro nás je mnohem zajímavější množství stánků a pouličních vývařoven , která jsou v těsném sousedství. Takže po kultuře i občerstvení jedeme dalším busíkem do cílové stanice a tou je městečko Damnoen Saduak , které je známé svými

vodními trhy . Podle průvodce nacházíme hotel Little bird /Noknoi/ - Ptáček a podařilo se nám usmlouvat slušnou cenu ve které byl i zítřejší výlet lodičkou právě na ty trhy. Městečko je pěkně prašná rozkopaná díra a nebýt plovoucích trhů tak by sem asi nikdo nepáchl. Přesto večer jako vždy vyrazíme do "šumu" na docela dobré nudle a okouknout místní noční život.

3.2 - 6.2.

Ráno nás vyzvedne průvodce a za pár minut už stojíme na přístavním molu u kanálu. Přijíždí long tail boat ,nasedáme a vezeme se až k hlavní vodní road kde i cedule nad hlavou hlásá , že se nacházíme na tržišti.Jelikož je brzo ráno , tak provoz zdaleka neni velký a naše prohlídka je ze strany řidiče lodi zaměřena hlavně na to aby jsme se chytili na množství tretek nabízených prodavači. Taky s námi zastavuje v minitovárničce na výrobu zahuštěného kokosového mléka klasickým způsobem.Jsou to vlastně veliké nádoby ve kterých se mléko odpařuje a tím i zahušťuje. Celkově nás celá návštěva moc neoslovila, ale myslím si že dost záleží na době a průvodci. Nedá se vůbec dělat jednoznačný závěr z takovéhle naší povrchní návštěvy. Při ukončení výletu došlo ještě k menšímu trapasu, kdy průvodce čekal ještě nějaký bakšiš ale díky

našemu otrávení z celé akce nedostal nic. Anglické slovíčko "tip" -spropitné, jsem neznal a tak měl hoch smůlu. Rychle jsme se u Ptáčka zabalili a perfektně chytáme busík do Bangkoku. Projíždíme docela zajímavou krajinou , kde vesnic propojených vodními kanály je mnohem víc. Přijíždíme na jižní autobusové nádraží. Až doposud se nám dařilo dostat se přes Bangkok dost dobře , ale teď se karta otočila. Chceme se ubytovat poblíž hlavního vlakového nádraží takže hlavní orientační bod je jasný . Přesto se nám vůbec nedaří zjistit jaký bus tam jede. Nechceme brát tuktuka- přece jen je to taková výzva zda to zvládneme sami. No nezvládli. Když už asi po třetí přestupujeme a vůbec nemám šajnu , kde jsme, tak se nás ujímá mladá Thajka a naprosto nezištně nás provede centrem , zaplatí přívoz přes řeku, poptá se v informacích a usadí do posledního busu č. 75 s vysvětlením že musíme asi třetí stanici vystoupit . Ten bus taky zaplatila. Ani jsme se s ní nestačili pořádně rozloučit a poděkovat. Člověk se pořád musí učit!! Nacházíme mnou vybraný hotel hned vedle nádraží . Je to díra největšího kalibru. kobka bez oken, mírně připlesnivá a i těch 200 bt. bylo za za něj moc. Milouše jsem sice ukecal aby tady zůstala, ale měla z toho depku ještě při příletu domů. Po sprše vyrážíme poprvé do výru velkoměsta. Máme do odletu tři dni a chceme si poslední dny ještě užít.Máme nastudováno , že nejjednodušší je dopravovat se do hlavních míst pomocí říční lodní dopravy, ale má to jeden háček. Člověk musí najít přístaviště.

Přístaviště č. 4 nám nebylo souzený najít snad ani jednou, zato č. 5 a hlavně cestu k němu nemohl Milouš po dvou dnech ani cejtit. Po jednom dni se z nás ale stávají docela zorientovaní borci. Navštěvujeme Královský palác ale nejdeme dál ,protože to množství lidí a taky vstupné je dost šílené. Zato Wat Arun je skvělej.

A taky Wat Po. Musíme samozřejmě vidět i proslulou Khao San road ve čtvrti Banglamp. Velký zážitek je vlastní organizace dopravy na řece. Lodě jezdící sem tam přívozové prámy plné naskakujících a vyskakujících lidiček, píšťalky lodivodů a průvodčích. Večerní až pozdně noční procházky podél hlavních tříd, kdy jsme prolejzali čínskou čtvrť , indickou čtvrť. Skvělá večeře v čínské čtvrti složená z rybích potvor . Neskutečný pohled na záplavu barevných květů na květinovém trhu. Milouš absolvuje thaj masáž a já si zatím venku dávám pivko odháním komáry. V sobotu máme naplánovaný výlet na největší trhy Chatuchak. Tržiště se nachází v severní okrajové části města a tak poprvé využíváme SkyTrain neboli nadzemku. Je to fakt moderní skvěle fungující dopravní prostředek. Při jízdě je z něj rozhled po celém městě. Trhy jsou opravdu rozsáhlé a člověk může procházet mezi jednotlivými krámky třeba celý den i když posléze zjistí že je to vlastně pořád stejné zboží.Samozřejmostí jsou vývařovny s rozličným sortimentem jídla. Pro cestu zpět použijeme opět skytrain a taky jedeme několik stanic metrem které je fantasticky čisté klimatizované tiché a moderní. Milouš má silnou touhu nakoupit levě stříbrné šperky a tak jsme se vypravili do zlatnické čtvrti, jenže je problém , že buď mají zavřeno-je sobota- nebo obchody fungují hlavně jako velkoobchod. Místo stříbra nacházíme nádherně provoněnou pekárnu, kde pekaři prodávají evropské pečivo. Kupujeme něco na zub a v ulici vedle u pouličního baru dáváme skvělý kafe.Co se stříbrem, takovej rohlík nebo tvarohovej šáteček, to je věc! Večer opět vyrážíme k řece , na molu č.9 je hospůdka kde mají skvělej gin s tonike. potom znova do indické čtvrti na čapátí s dálem , trochu bloudíme a já si kupuji mnišskou žebrací misku.

A taky první trochu větší hádka za celý pobyt v Thajsku. Poslední den utrácíme poslední báthy za kravinky a přesouváme se vlakem na letiště. Musím ještě najít pobočku Aeroflotu a když se mi to podaří tak zase děsný zmatky, protože rusáci neletěj a nás přendali na let s jinou thaj. společností. Musíme letět až do Londýna tam přestoupit na české letadlo do Prahy. Nakonec jsme ale díky tomuhle letěli domů v letadle s exkluzivním servisem. Během první půl hodiny jsem měl v sobě asi tři giny s tonikem a další přísun čehokoliv byl neomezen. Navíc jsme seděli jen dva na sedačkách pro tři, takže se Milouš mohla natáhnout. Opět trocha vzrůša proběhlo v Londýně, kde o nás vůbec nevěděli a tak si museli narychlo všechno ověřovat telefonicky. Taky jsem nemohl najít místo odkud se jezdilo na tranzitní let . Ale všechno dobře dopadlo a okolo půlnoci jsme prošli kontrolou na Ruzyni a přivítali se s Tomem, který pro nás ochotně přijel. Další přestup byl na Černém mostě . Tam už čekal tatínek Milouše s Miluškou se svělou termoskou horkého čaje. A poslední kdo na nás čekali a přišli se přivítat už v našem baráčku byly děti s Endíkem.





Sláva nazdar výletu nezmokli jsme už jsme Tu !

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama