THAJSKO 2005- JEDEN MĚSÍC PO TSUNAMI lV.

22. června 2009 v 22:07 | kačírek Dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH

Z Ko Changu až na Ko Tao

23.1


Spalo se nádherně . Budíček byl sice na 05.00 , ale vůbec se nechtělo a tak se válíme do 06.00 . Balíme a už v 07.00 bereme bus směřující Bangkok. Za nějakých 240 bt jsme se dokodrcali na východní nádraží - bus terminál Ekamai. Máme už nastudováno , pro spoj busem na jih Thajska se musíme dostat přes celý Bnk. na jižní terminál busem č 511. Fakt se nám asi za dvacet min . podařilo najít jeho zastávku a tak za 12 bt na jednoho přejíždíme celý Bnk. od východu na západ. Jižní terminál je totiž situovaný na západní straně Bnk. Ve 12.00 jsme tam a opět díky ochotě místních a našemu cestovnímu štěstíčku bleskurychle vyhledáváme odpovídající spoj na Chumpon VIP bus 1. třída .


Nestíháme koupit nic k jídlu , aspoň , že máme vodu. Snad někde budeme stavět. Cesta by měla trvat do sedmi hodin , je to kolem 500 km. Už jsem proklínal průvodčí se stevardkou v jedné osobě, že nás mučí hlady, ale tu se bus otáčí a zastavuje u zájezdní jídelny. Tam už usedáme ke stolům a je nám nošeno na čtyři druhy místních jídel a na talíř dávána rýže. Každý si nabírá z misek na co má chuť . Baštíme až máme boule za ušima. Ještě jsme u stolu se čtyřma Thajcema. Fakt to bylo dobrý. Po dalších asi dvou hodinách jízdy nás vyklopily Chumponu. Celá cesta na jih byla dost zajímavá co se týká okolí. Taky čistější a listnáče podstatně víc nahradily palmy. Je už skoro podvečer a tak abychom se dostali do přístaviště bereme každý jednoho mototaxíka a řítíme se už tmou asi 8 km do přístavu.

Milouš měla na motorce docela staženou prdelku a já osobně bych taky nechtěl tímto způsobem cestovat častěji a hlavně ne s báglem na zádech. Přístavní molo je už ve tmě, ale v kanceláři se svítí a tak u usměvavé obsluhy kupujeme lístky na noční loď. Ta vychází velice levně a tak si mnu ruce , jak jsem ušetřil. Musíme čekat do půlnoci - to je čas vyplutí. Naše bárka je nakládána vším možným nákladem. Od zeleniny až po betonové skruže a dílce na stavbu. A to se tam na horní palubu musíme ještě vměstnat my a další cestující. Chvilku jsme poseděli v přístavním bistru u pivka , šli jsme se na střídačku umýt na místní záchodky a pak už po úzkém prkně přebalancujeme na palubu , abychom si ustlali na rohožích hned vedle thajské rodinky s dětmi. Pohodička. To netušíme co nás čeká. Propadám se do spánku zalezlí ve fusaku s báglem pod hlavou a matně si uvědomuji , že loď snad konečně vyplouvá. Určitě musela mít zpoždění. Pak vnímám jen sílící vítr a docela pěkné houpání! Naštěstí jsme si vzali bobule na žaludek a tak nepropadám panice z pomyšlení na mořskou nemoc. Zato kolem nás se ozývají různý zvuky který se dají jasně definovat.

Loď se kymácí docela dost , ale přesto plujeme. Jenže po nějaké době zastavujeme a to mě mate, protože je tma a určitě ještě nemůžeme být v cílovém přístavu. Jelikož můj močový měchýř je zase na prasknutí, tak se naprosto zblblej vypotácím přes hromady ležících lidí na pevninu a je mi fakt divné, jak to že parkujeme zase u stejného mola jako při vyplutí. A dokonce i záchodky jsou stejné! Konečně se ale probouzím a po informativních výzvědách zjišťuji, že jsme se museli vrátit pro příliš velké vlny a silný vítr. Zalézám znova do fusaku a věřím, že se plavba přeci jenom uskuteční. Jenže čas letí, začíná svítat a mnozí farangové z naší paluby odcházejí na vedlejší loď .Ta je modernější a taky rychlejší. Je to vlastně první ranní trajekt. A taky samozřejmě jednou tak dražší. Nakonec tedy balíme a chceme se na ni nalodit také. Ale ouha, musíme doplácet. To mě dost rozzuřilo, vlastně jsem to nějak nezvládl a zbytečně jsem prskal a asi se i tvářil blbě. Konečně teda vyplouváme. Svítá a tak sledujeme vycházející slunce . Loď si to uhání docela svižně. V jednu chvíli odcházím na záď na záchod a potom sedím úplně vzadu u strojovny. Dva plavčíci-strojníci tam poklimbávaj a tak koukám na vařící se vodu za zádí. Najednou jeden z nich zpozorní , zírá dost napnutě do moře a pak začne pobíhat a něco vykřikovat. Běží na příď, loď se velkým obloukem otáčí a vrací se kus na zpět. A to už taky vidím o co se jedná. Není to ani velryba ani kdovíco ještě. Je to člověk kterej se tam plácá a je z něj vidět jen hlavička. TROSEČNIK !































Hned mě napadají různý scénáře pirátama počínaje po ztroskotání lodě v noční bouři. Plavčíci mu hází záchranný kruh , ale on místo aby se ho chytnul , plave pryč! Asi šok a dezorientace, uvažuju. Jeden z cestujících neváhá a skáče pro něj. Loď se musí zase opatrně přiblížit - teď už ke dvěma lidem ve vodě. Je vidět jak tam spolu nějak diskutujou a nakonec se podaří dotyčného vystrkat na palubu. Sedí vedle mě , Milouš mu měří puls. Zdá se naprosto mimo, podchlazený,apatický. Jdu koupit teplý čaj s cukrem, sundáme mu tričko fusekle i boty, plavčíci mu půjčujou bundu . A nakonec s ním na zádi zůstáváme jen mi dva a pak ještě ten kluk co pro něj hupsnul do moře. Milouš má skvělou dedukci- podle nerozmáchaných prstů na rukách usoudila ,že tam v tý vodě nemohl být dlouho. Takže žádný trosečník. To nám potvrzuje i ten skokan, protože se tam objeví s nějakýma báglama a oni to jsou vlastně věci toho tonoucího. Takže byl vlastně z naší lodi. Milouš přišla s novou hypotézou, že to byl někdo, kdo ztratil někoho při těch tsunami a psychicky se s toho zhroutil natolik, že chtěl spáchat sebevraždu. Ale nejspíš byl jen pěkně sjetej . Ale kdy tam hupsnul , oblečeném, s ledvinkou kolem pasu , to mně není vůbec jasný. Připlouváme konečně na KO Tao.

Lidi se hrnou ven a náš plavec obtěžkán krosnou a dalšími taškami se pomalu apaticky plouží z lodi pryč. Nikdo si ho už nevšímá, žádní policajti kvůli vyšetřování. Akorát z něj strhli tu půjčenou bundu. Kdoví kde je mu teď konec. V přístavu se předhánějí nahaněči různých resortů, aby co nejlépe vychválili ten svůj ubytovací domek. Jeden sympatický chlapík nám po přednesení naší cenový představy všechno odkývá, a jelikož i směr kde se jeho resort nachází je naším směrem, tak si plácneme. Ještě směníme peníze a jdeme na jeho dlouhoocasou loď se kterou nás vezme do Teo Tong Villa. Je to resort umístěný na jakémsi menším výběžku do moře, a naše chatka se nachází na kopečku.

Ale je šikovně situovaná máme rozhled jak k západu tak i na sever.Já jsem z toho místa docela unešeném , děsná romantika, ale Milouš to musí překousnou, protože měla jiné představy. Navíc v chatce není zavedená elektrika takže žádný ventilátor. To je na ni dost silné kafe a tak ji to trvá trochu déle než to skousne. Po koupačce jedeme znova boatem do hlavního přístavu. Mailujeme domů a kupujeme lístky na druhý den .Zase na okružní jízdu po ostrovech se šnorchlováním 550 bt - to se mně teda točej panenky, ale aspoň si uděláme představu o tomhle kousku země- teda spíš moři. Večer sedíme na terase místní hospůdky a recepce v jednom .Systém je takový : ke každé chatce přináleží sešitek kam si člověk osobně zapisuje co si ten který den dal za jídlo, pití případně jaké služby si nechal udělat.Na závěr pobytu se to všechno sečte a hotovo. Bacha na švindlování oni si to kontrolují každý den a mají dobrého pamatováka.

25.1

Noc proběhla docela dobře. Ani to teplo nebylo tak hrozný pod moskytiérou. Jen nás v noci vzbudilo nějaký štrachání v našich věcech a tak když jsem čelovkou posvítil vyplašil jsem nějakou velikou krysu nebo co to bylo za hlodavce.


Hledala něco k snědku a šustila igeliťákama.Ráno je trochu napětí, protože se nakonec rozhodujeme ,že potom dnešním výletu nepojedeme pryč , ale zůstaneme ještě jednu noc v našem orlím hnízdě. Místo ,kde nás mají teď ráno vyzvednout a dopravit k výletní lodi se mění. Kontaktní bod alfa má být malá pláž asi 2 km od našeho resortu. Dostaneme se tam pochodem džunglí , ale nejdřív musíme samozřejmě dát ranní kávičku. Stezka není nic moc znatelná ale je to proto, že jak později zjišťuji, jdeme trochu bokem.Nakonec dorazíme k resortu u něhož se zmíněná plánička nachází a ještě necháváme dvakrát volat do Siam travel- to je naše cestovka - zda o nás vědí. Přesně o 8.30 přejíždí velký long tail boat a veze nás do hlavního přístavu. Tam fasujeme šnorchlovací potřeby a pak už nastupujeme na loď společně s asi 14 dalšími turisty.Celý výlet spočívá v okružní jízdě kolem celého ostrova s mezizastávkami na šnorchlování. Nebudu se o tom více rozepisovat, ale proti Ko Changu to byla slabota a to včetně jídla. Navíc jsme ještě zaplatili každý 100 bt za vstup na ostrov Ko Nang Juan které jsou chráněny /nesmějí se na ně např. brát jakékoliv plastové lahve s pitnou vodou./ Je to soustava tří ostrůvků spojených písečnými pásy. Ale až na davy farangů jsme tam toho moc neviděli. Naštěstí máme v ceně taky odvoz zpět z přístavu do našeho resortu.Vracíme se cestou po které jsme ráno šli k našemu styčnému bodu. Procházka je to příjemná.

Očumujeme kokosové palmy , cikasy, mandarinovníky a pomerančovníky, ale taky spoustu bordelu různě roztroušeného po okolí.Snažím se setřást nějaký kokos , ale nakonec vezmu za vděk spadlými na zem.Po oloupání vnějšího měkkého obalu máme nakonec dva malé kokosové ořechy tak jak je známe i z prodeje u nás doma. A vypadají jedle, protože to v nich intenzivně šplouchá. Praštím s nimi o sebe a za chvíli si pochutnáváme na jádru. Pozdně odpolední siesta v našem orlím hnízdě je zpestřená ještě jedním zážitkem. Slyším něco cupitat po pěšině za naší chatkou a tak vykouknu a.. málem mně vypadly oči z důlku. Kolem našeho obydlí si to vykračuje asi 1.5 metru dlouhý varan. ! Sunul se lážo plážo kolem nás k nejbližšímu velkému kamenu, kde se na vyhřáté ploše ohříval. Večer proběhl v hospodě při jídle a dopisování deníků. Taky pozorujeme ty různí lidičky kolem nás.

26.1.


Vstáváme v poklidu. Po snídani nám domácí prodal lístky na trajekt a taky nás po rozloučení s ostatním personálem odvezl do hlavního přístavu. Cesta lodí proběhla v pohodě,málo lidí. Asi v 12,30 jsme na Ko Pha Nganu . Vymysleli jsme to tak , že pojedeme na noc noční lodí do Surat Thani . A celé odpoledne věnujeme prohlídce tohoto ostrova.. Bágly jsme nechali ve žlutém baru poblíž přístavu a šli se mrknout po městě. Pak odjíždíme na pláž . Byla tam hrozně mělká voda. Člověk mohl jít do moře aspoň kilometr a sahala mu jen ke stehnům. Válíme se a lenošíme .Cestu zpět do přístavu přerušíme návštěvou internetu. Terka nám posílá vzkaz od pana Thera, že jsou nějaký změny v našem odletu. Je potřeba kontaktovat kancelář Aeroflotu. To je radost! Na 22.00 se přemísťujeme k molu pro noční loď , nakupujeme balenou vodu a pak se nalodíme. Je to taková velká noclehárna. S madracemi na podlaze těsně vedle sebe. Postupně s náma budou cestovat dost zajímavý exoti. Miloušovi se udělala díra v hlavě a nějak jí to hnisá. Naštěstí naše lékárnička je dost dobře vybavená.

27.1.

































Vzali jsme si každý kousek rohypnolu , takže nám cesta proběhla v jakémsi deliriu. V 4.30 ještě s předstihem jsme v Surat Thani .Situace se opakuje, když jsme někde moc brzo ráno, tak to město stojí za prd. Buď se to zdá nám nebo to tak fakt je. Takže pokračujeme dál prvním autobusem a to do Nakhon Si Thammaratu. Cestou přistupuje spousta lidí co jezdí do školy i studenti z vejšky. Všichni ve stejnokrojích. Vystupujeme kolem 10.30 a po ranní kávičce hledáme ubytování.Za 200bt jsme sehnali pěkný pokojík s ventilátorem studenou vodou.Snad to byl Muang Thong Hotel.

Necháváme si vyprat prádlo a vyrážíme do města. Vedro ,smrad ! Chci navštívit místní specialitu a to je stínové divadlo. Jeden z jeho v thajsku nejznámějších představitelů je mistr Sunary Subsin . Jeho dílnu, kde vyrábějí loutky a i předvádějí své umění, jsme nalezli docela dobře. A měli jsme i kliku, že s námi tam je i malá skupinka farangů a tak po prohlídce domu shlédneme malé představení.

Nemůžeme si nechat ujít největší watt v jižním Thajsku - Watt Phra Mahathat. Centrální chedi je 78 m vysoká a z čistého zlata. Taky konečně vidíme tzv. otisk Buddhovy šlépěje. Večer trochu zapaříme V jednom příjemným baru dáváme Margaritu v dalším pokračujeme naší klasikou - colou s rumem. Aniž by jsme si to uvědomili prozkoumali jsme stravovací a občerstvovací zařízení doporučované i v Lonely planet.

28.1.

Je 8.15 a mi sedíme v pouliční ranní kavárničce či co to je. Městečko Nakhon se probouzí, obchodníci vytahují rolety u svých krámů. Lidi jdoucí do práce po ránu snídají u stolečků na ulici svoje thaj. Kafe servírované s konvičkou slabého zeleného čaje ovoněného jasmínem. K tomu smaženou místní koblihu nebo v banánovém listu zabalenou matlavou rýži s banánem. My si dáváme muffinku s rozinkami. Po vyklizení pokoje se pěšky dostáváme k nádražíčku pro mikrobusy směr Trang. Den předtím jsme si to tady omrkli a zjistili si i odjezd . Mikrobus je klimatizovaný, takže cesta v už nastupujícím vedru probíhá docela dobře.Na poslední chvíli vystupujeme v Trangu trochu předčasně ,ale dobře.

U hlavního vlakového nádraží . To je přímo ve středu ulice s nejdůležitějšíma adresami a odkazama v Lonely. Navíc tady jsou i různý cestovky a tak u jedné z nich - K.K. travels- kupujeme lístek na bus směr Ko Lanta a to ještě na dnešní den. Zase máme kliku je to poslední spoj . Busík odjíždí skoro na čas, pouze řidič zajíždí k místní škole a nabírá do našeho už tak plného stroje asi 5 dětí s taškami. Je to docela pres.Na Kolantu dojíždíme už se zapadajícím sluncem . Vlastní ostrov je dostupný pevniny díky ¨dvěma přívozům - prámům.Měli by jsme vystoupit už v přístavu , ale jelikož jsme pilně studovali průvodčíka tak máme vybraný resort a zkouším se s řidičem domluvit jesi by nás nevzal dál do vnitrozemí po jediné silnici která tam vede z přístavu. Neni to žádný problém a dokonce když mu řekneme i jméno našeho vybraného bungalovu - Where Else? - tak souhlasně pokývne jako že to zná.To je ta místní specialita, že vás dost často odvezou skoro až do postele.


Dojíždíme za naprosté tmy,máme toho cestování plné zuby a tak po zjištění ceny 400bt za noc nemáme chuť už hledat jinde. Zkouším ještě něco o slevě, ale stejně jsem nepochodil. Později zjištujeme, že právě pro tu ránu s tsunami která je taky postihla, musejí držet ceny aby se z těch investic do nově vybudovaných resortů vzpamatovali. Místní chatárka a její družina jsou ale příjemní a bambů chatka je co se týká nápaditosti, nejlepší za celý náš dosavadní pobyt.

Dvojlůžko celé zakryté moskytiérou, přenosný ventilátor, různé doplňky vyrobené z bambusů a koko ořechů, mušlí. Záchod a sprcha jsou pod oblohou , ale součástí chatky.Když si člověk sedne na mísu ,tak přímo nad hlavou ve výšce asi 10 m má hrozen koko ořechů, kterým to nemusí zas tak dlouho trvat než se rozhodnou spadnout na zem. A dopadová plocha je přesně na míse a v prostoru sprchy. Celá Lanta musela být postižena vlnou dost rozdílně a taky záleželo na finanční síle majitelů jednotlivých resortů. Hned vedle nás je několik míst, kde muselo něco stát a teď je tam jen holá pláň případně nějaké trosky.

Ale taky jsme narazili na naprosto výstavní resort jen pár metrů od moře včetně bazénů. A to byl sotva měsíc po tragédii. Zůstáváme zde tři noci. A konečně máme i jeden den naprostého nic nedělání. Jen jsme se opejkali na slunci popíjeli chlazené nápoje, plavali a blbli ve vodě. Jeden den jsme se vypravili na průzkum jeskyní , které se nacházejí ve vnitrozemí. Domluvili jsme si odvoz taxíkem asi 15 km k místu odkud se k nim vychází. Průvodce nám přinesl dvě silné čelovky a po asi hodinovém pochodu džunglí lezeme do díry v zemi. Místy procházíme a místy se i plazíme přes několik větších jeskyní sem tam nějaký krápník. Teplo a vzdušná vlhkost byly větší jak venku.


Závěrečná jeskyně je plná spících netopýrů. Stejnou cestou jdeme s nemluvným průvodcem zpět. Po cestě nám ukazuje bambus- ratan a taky strom s kešu oříšky. Jaké je naše překvapení- nic neplatíme. Náš taxikář během 5 minut přijíždí a s jednou zastávkou na malinkém trhu se vracíme zpět. Kupujeme lístky na trajekt směr Krabi -to aby jsme nemuseli jet busem po skoro stejné trase jako při příjezdu. Celkově jsme měli účet za tři noci plus jídlo a ty jízdenky 2400bt. Byly to pohodové dny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama