THAJSKO 2005- JEDEN MĚSÍC PO TSUNAMI I.

13. června 2009 v 16:46 | kačírek Dofo |  SVĚT S BAŤOHEM NA ZÁDECH
Sedíme na tranzitu v Moskvě, , cpeme se řízkama , klobásou a sýrem. Letiště v těchto místech má atmosféru pražského nádraží v nočních hodinách. Ale je nám fajn.



Pro mě to od poslední větší cesty uteklo docela rychle , aspoň mám teď takový pocit. Airbus s OK linkami z Prahy byl pěkně malej , ale letušky usměvavý a jídlo ušlo.Na Šeremětěvovu nás nechali vylézt na ranvej, počkat na přeplněný autobus, který nás odvezl do příletové haly. Měl jsem trochu obavy, jak najdu tranzit, ale bylo to jednoduché a dobře vyznačené jak v ruštině , tak v angličtině. Přepážka pro výdej palubních letenek byla otevřená a tak po jejich obdržení procházíme do vlastní čekací haly s jednotlivými branami pro různé mezinárodní odlety. Máme ale šest hodin času, tak teď tady sedíme a krmíme se. Milouš má asi deset kilo včetně malého batůžku a já tak kolem 13 kg. Jsem docela napnutej, zda nám bágly dojdou správně do cílové stanice, protože v Moskvě si je vůbec nevyzvedáme a tak musíme věřit ,že nepoletěj třeba někam do Tokia. Milouš taky mobiluje domů dětem. . Nakonec se rozhodla mobil vzít s sebou, protože si zjistila podmínky pro posílání SMS z Thajska a je fakt , že to docela finančně ujde..
Pozorujeme cvrkot kolem nás.Míjejí nás převážně asijské tváře .Vedle na lavičkách sedí rodinka: máma táta a dvě dcery, jenom podle odhadu snad z dálného východu nebo Mongolska. Ty dvě holky jsou naprosto k nepřehlédnutí. Obličejem který je dost hustě pokrytej akne , oblečením kombinujícím pletené punčocháče minisukni, kožíškové botky a takové upnuté kabátky. Na hlavách kožešinou obšité čapky s černými vlasy spletenými do copů. A hlavně, nohama , který byly šíleně do O. Přestože si myslíme ,že už jsme naší odbavovací přepážku našli, je nakonec všechno jinak a tak se z jednoho konce haly přesouváme na druhý až konečně nastupujeme do SU 554. Bohužel máme díky sněžení zpoždění hodinu dvacet. Nakonec jsme ale ve vzduchu a letíme . Naše ,,lítající drezína,, jak jsme přejmenovaly ruský letadlo, nás dopravilo do Thajska bezpečně. Po takovém spaní nespaní ,taky díky čtvrtce rohypnolu, dosedáme na thajské mezinárodní letiště, vyplňujeme přihlašovací formulář, jehož část je nám vložena do pasu a ocitáme se v příletové hale. Nastalo velké převlékání ,získávám mapky Bangkoku, které se budou hodit až na konci našeho pobytu. Měníme 500 dolarů v kurzu 39.20 Bt za dolar. Přechod z letiště na vlakovou stanici Don Muang probíhá taky v pohodě.



Cesta na nádraží je perfektně značená. Jedná se o krytou lávku vedenou mezi letištěm a nádražíčkem., To je vlastně tvořeno pouze nástupištěm pro náš směr a pro opačný. Na něm jsou umístěny stánky s občerstvením, informační kancelář s prodejem lístků a jídelna. . Vlak na Ayuthayau jede během chvilky. První kontakt s Thajci je přesně jak jsme očekávali - úsměvy a ochota farangům pomoci. Vlak 109 rapid přijel celkem včas a tak v Ayutthayy/ já fakt nevím jak to mám skloňovat / jsme po asi 70 km co by dup. Přijíždíme už za pěkného vedra a hned se na nás vrhají rikšáci- řidiči tuk-tuků . Přestože jsem měl v plánu přejít do města po svých , podle mapky to nemělo být zas tak daleko, necháme se ukecat a jedeme s jedním do námi zvoleného Guest housu Ayuthaya.


Mají volno ,prostředí se nám také líbí a tak za 250 Bt.bydlíme. Konečně lezeme do sprchy a chladíme se pod ventilátorem. Ubytování je v příjemném, čistém dvoupodlažním domě , majitelé jsou taky ochotní a tak hned první noc nám dodává sebedůvěry. Vyrážíme na prohlídku nejbližšího okolí a taky za jídlem. Nakonec na rohu dvou ulic, kousek od našeho hotelu, usedáme ke stolkům poblíž tří pojízdných stánků. Tam už se za plotnami a kotlema s vývarem ohání manželský pár a tak si dáváme nudlovou polévku s vepřovým ,a ještě Khao phat chicken neboli kuřecí směs na kopečku rýže.


To už je tma a začínají kousat komáři, takže ke slovu přijde i repelent.Vyrážíme ještě hledat noční trh nazývaný tady talát, ale pěšky se nám to vůbec nedaří. Takže opět bereme tuk-tuka a za chvilku jsme tam. První trh , noční , nás dostal.



Chodíme mezi desítkami stánků a očumujeme, tolik ovoce zeleniny ryb ale i oblečení. Nakonec si dáváme ovocný salát smíchaný s malými sušenými garnáty. Celé to je polité ostrou sladkokyselou omáčkou. Nechutná to špatně až na ty zvířátka Ty mě dost lechtaly v krku.




Před naším hotýlkem ještě večer popíjíme pivko Chang, neboli jak jsme potom často objednávali - thajské pivo se dvěma slony. Ráno 9.1. vyrážíme na prohlídku města. Nejdříve jsme se nechali odvézt k molu u řeky , protože jsem chtěl vidět Wat Wattanaram a podle vyčtených informací bylo vhodné k němu dojet na lodi.



Bohužel platíme začátečnickou daň v tom, že se necháme trochu oblbnout při domlouvání ceny , takže výsledkem je pronajatá loď na hodinovou okružní jízdu po řece Chao Praya se zastávkou u zmíněného Watu.
Ten ale stál za to, bylo to docela emotivní místo,takže na senzitivní Mílu to dost silně působilo.Měla prý tlaky po celém těle, jen jesi to nebylo z toho včerejšího ovocného salátu. Longtail boat nás vyklopil v místě nástupu, když nás ještě před tím zavezl k molu na protější straně, kde lidi házeli jídlo do vody a ta přímo vřela množstvím skoro metrových sumečků , kteří se jím krmily. Ta cesta po vodě byla v horku fajn, ale pro dva docela velkej finanční luxus. Ještě se jedeme podívat na jednu z největších soch bronzového Buddhy. Místo bylo zaplněno lidmi, kteří přinášeli květiny , vonné tyčky, dávaly drobné mince do misek ,nechávali si věštit pomocí dřevěných hůlek se kterými třásli v nádobce. Nebo si rovnou zaplatili provedení obřadu od mnicha. Nebo se jen z pokleku poklonili velkému učiteli. Do toho zvonily zvonce a zvonečky ,cvakaly uzávěrky fotoaparátů, nikdo nikam nespěchal, nikdo se s nikým nepostrkoval , lidé se usmívali nebo byli jen zamyšleni.




Přestože na moje gusto tady bylo lidí víc než dost ,vůbec mně to nevadilo. Byl to přesný opak klidu u Wattu Wattanaram.Socha působí opravdu vznešeně a její pohled z výšky 13 metrů na nás mravenečky asi hned tak nezapomenu. Při cestě zpět do guest housu zastavujeme u wattu Phra Mahathat, kde je ta z fotografií známá kamenná hlava Buddhy zarostlá do kořenů mohutného stromu. Znovu se jedeme podívat na trh tentokrát denní.


Kam se hrabe ten noční. Tolik ryb, masa, zeleniny, koření. Tolik vůní a smradů, štěkající pes s pomalovanou tlamou do modra, kterému jsme se vůbec nelíbily. Živé ryby, želvičky, sumečci, kterým se podařilo vyskočit z díže a plácali se v prachu cesty,sušené ryby všeho druhu, obří tygří krevety, živý raci.


Hromady kuřecího vykoštěného masa a zrovna tak vepřového volně položené na pultu při 35 stupních nad nulou.Hromady listové i jiné zeleniny, mně naprosto neznámé. Kokosové ořechy které nám šikovným pohybem za pomoci sekáčku upravili tak, že stačilo vložit brčko na pití a člověk si mohl pochutnat na kokosovém mléku.


A zároveň hned stánky kde vám z těchto surovin vykouzlili jídlo na počkání.Český hygienik stresovaný možností salmonely z českého vajíčka umístěného skoro pořád v lednici by musel dostat infarkt z vajec v celých hromadách položených pod sklem, kolikrát na přímém slunci.


Odjíždíme tuk tukem na hlavní autobusové nádraží, které je docela daleko od centra města. Ale jak se později stane pravidlem, autobus do Sukhotaje nám jede do dvaceti minut. Za 169 Bt máme místo v poloprázdném autobuse který má dorazit do naší další zastávky po asi šesti hod. jízdy Je to cca 300 km na sever a já dělám poprvé a skoro naposledy dost velkou chybu, že sice mohutně doplňuji tekutiny, ale vůbec si nedojdu na záchod. Navíc nemám tušení o tom, že v autobuse funguje kadibudka. Proto taky cesta v závěru dostala dost dramatický charakter .Na nádraží mám takový spěch, že probíhám kolem výběrčího záchodových poplatků na WC s naprostým děsem ve tváři a vtrhnu do první místnosti. Jak se pak ukázalo byl to ženský záchod . Buddhistický mníšek ,thajská záchodová služba a přihlížející německá turistka se můžou potrhat smíchy. navíc Tuk-tuk nás zase dostal! Veze nás do J.J.. guest housu zase za ,, nekřesťanský peníze,, .


Na okraji nového Sukhothaje velice pěkně řešené bungalovy, vlastní je běloch se svou thaj. manželkou. Ubytování za 350 vypadá dost slušně, samozřejmostí je ventilátor máme i koupelnu se sprchou a evropský záchod. Velká dvoj postel je perfektní, jediná starost vznikla , když jsem musel vyhánět asi 6 cm dlouhého švába. Nakonec se mi ho podařilo zahnat do odpadové díry v koupelně, která ale není ničím kryta. Takže na ni stavím kbelík na vodu a spokojeně po dobře odvedené práci usínám. Teda já ano, ale nevím jak Milouš. Vlastně bych zapomněl. Večer se jdeme ješte projít kousek za roh a tam nás odchytávají tři místní starousedlíci lehce ojíněný Thajskou whiskou. Dáváme družný rozhovor co jen naše a jejich znalosti angličtiny stačí. K tomu přidáme první dvě, tři naučená thajská slovíčka a zbytek obstarají ruce. Po návratu do J.J. Při popíjení bacardi s colou píšeme deníčky a plánujeme zítřek.

2005-10.1.
Ráno se budíme už ve tři , protože někde v sousedním bungalovu v tu dobu mají největší zábavu Chvíli se převalujeme ale pak vstávám,píšu znova deník a přebaluji bágl.Sprchuji se a opět honím švába kterému se podařilo proklouznout z pod kyblíku.Po zaplacení našeho ubytování se dozvídáme, že můžeme jet sontágem do Staré Sukhotaje, což je asi 15 km a tam nechat batohy přímo v půjčovně kol.



Na nich máme v úmyslu projet historický areál starého Sukhotaje. A zároveň tam pak staví i bus na město Tak, přes které se chceme dostat až do Mae Sotu. Teda pokud to vyjde časově.Tak to je paráda nebudou žádný prostoje.Sontág nás hned vezme na svou korbu a je fakt, že z nového do starého Sukhotaje to je kus cesty. město je vlastně natáhnuté po celé délce silnice, celých 12 km. A hned jsme u místní půjčovny kol /další mnohem luxusnější byla o 500m dále/ kde za 20Bt bereme každý jednu dvoukolovou plečku a vyrážíme k areálu Starého města.



Díky davu japonských turistů pronikáme dovnitř bez placení. Je ještě po ránu, tak celý areál dýchá klidem, stupy mají dlouhé stíny a jsou plasticky nasvíceny. Postupně projíždíme vnitřní sektor,sem tam necháme kola přivázána řetízkem a procházíme se pěšky.Wáty jako např. Mahathat , Sa Sri, Si Sawai , Trapang Ngoen, jsou pozůstatky kdysi mohutných chrámových komplexů.


Přejíždíme i na severní stranu, projíždíme kolem pozůstatků severní brány, a patrných valů městských hradeb. Díky tomu si můžeme udělat obrázek o mohutnosti opevnění.V severní části hledáme informační centrum.


To se nám po chvíli daří nalézt a tak ve velice příjemně vystavěném miniarealku budov a zahrádek získáváme další mapku a zároveň můžeme porovnat součastný stav se stavem z doby znovu objevení a odkrývání památek zarostlých džunglí a nánosy hornin. Samozřejmě na vystavených fotodokumentech. Při cestě zpět jedeme ještě k Watu Sri Chum. Dáváme si už v horkém poledni chlazené kokosové mléko a pokračujeme až perfektní hospůdce poblíž silnice a vstupu do centrálního areálu. Oběd nás nezklamal i pivo bylo studený.


Po vrácení kol čekáme na příjezd autobusu. Místní nás ujišťují, že stoprocentně přijede a zastaví.Bicyklová babka ta co nám půjčovala kola, hlídá příjezd za nás a tak je to v pohodě. Autobus je zcela plný a jediné místo volné je vzadu u skupinky mnichů. Ti už na nás mávají, ať si jdeme sednout k nim. A tak Milouš sedí u jednoho já u druhého. Za námi je ještě skupinka malejch kluků- mníšků, kterým jsme naší výslovností způsobili záchvaty smíchu.Můj soused je správném řízek, v obličeji je to typický asiat, moc toho nenamluví naprosto ho odrovnalo když se mohl kouknout do hledáčku foťáku. Nejdřív jsem mu nechal širokáč a potom jsem vytáhnul transfokátor na plno. To ho dost pobavilo. Navíc pořád ukazoval palcem nahoru a na moji oranžovou ledvinku, jako že barva je to OK. Dává mně malej hliněnej amulet a já jemu do mnišské mošny 20 BT. V Taku na nádraží se seznamujeme s angličanem Timem a jeho přítelkyní a zároveň žačkou z thajska.



Pokouším se konverzovat .Tim je dobrej , mluví pomalu, jasně a jak později zjišťuji, není divu že má trpělivost. Je učitelem angličtiny a na cestách po světě si takhle vydělává na živobytí. Mikrobus nás , jak je tady dobrým zvykem, zavezl až k předem nahlášenému guest housu. Bohužel No. 4 G.h. má plno, tak bereme zavděk teprve snad rok otevřeným Fortuna guest housem. Pokoj za dvě stovky má koupelnu a záchod sice přes chodbu, ale bereme to.Velice příjemná Thajka - majitelka, za manžela má barmánce. Večer ještě dostatečně silně nastříkáni repelentem jdeme do,,šumu,, pokoukat po okolí. Dost už je pozavíráno, hledáme indicko- barmskou čajovnu, ale výsledek byl mizernej.Ještě jedna hospoda nás zdrží. Thaj+Asien food. Jídelníček bohatý, anglicky psaný, perfektní šéfik.Konečně zkouším green curry a ještě dáváme šejky- banánové s mlíkem a sezamovým sypáním, druhý s jogurtem. Dost dobrý!!

11.1. 2005
Vstáváme později a pořád nerozhodný zda udělat s jednou místní agenturou jungle trek /výlet do džungle/. Nakonec jedeme s Timem do hraničního městečka Rim Moei. Za řekou , která je touto dobou větším potokem , se už nachází Miamar neboli Barma. Je zde velká tržnice na různé zboží.Dřevěné výrobky,sušené ryby, elektronika všelijakého původu, textil,výrobky z jadeitu,a spoustu dalšího. Na jednom konci tržnice je oblast s několika jídelničkami. V jedné si dáváme výborné nudle phat thai Snažíme se konverzovat s Timem.Je tady ještě takové místo , kde sedí různě na bobku místní domorodci, řekl bych, že zemědělci, rybáři, né lidé z měst. A ti prodávají třeba jen několik kousků ryb, nebo třeba taky takové jílové bláto. To asi na kila, protože prodávající má před sebou malou oprýskanou váhu. Celé to má takový syrovější nádech. Tim si nechává prodloužit vízum a pak jedeme sontágem zpátky do Mae Sotu.


Na tržišti se spolu loučíme. My bereme cyklorikšu. Barmánec - emigrant chce 40 Bt tak smlouvám až na 20 ale potom zpětně je mně to docela líto, protože kluk byl takovej sedřenej. Makal na ukrutný plečce ,že by to doma člověk shodil ze skály. Nemám do dneška z tohohle smlouvání vůbec dobrej pocit! Bohužel , protože jsme původně nahlásili ubytování jen na jednu noc, tak musíme Fortunu opustit, ale šéfová nám vytelefonovala pokoj kousek odsud. Je to Friend G.H. Za 150 Bt ,záchod a sprcha jsou sice na chodbě, ale jinak se to jeví v pohodě.Tak nakonec je rozhodnuto. Dáme třídenní čundr se dvěma nocemi zprostředkovaný přes majitele hospody kousek od nás. Cena je pro dvě osoby 7000Bt , což je na spodní hranici cen pro podobnou akci kdekoliv jinde. To mně to ale trvalo než jsem se rozhodnul! Zítra ráno nás odvezou na bus stacion směr Umphang a tam si nás mají převzít vlastní provozovatelé týhle srandy.


Večer nacházíme místní talát /trh/ a je to teda nářez! Ryby, kuřecí , vepřový, vejce celý den na sluníčku. Mleté maso hromady různých zelenin, naťové zeleniny, Jsou místa, kde to teda vůbec nevoní, ale jiná jsou v pohodě. Ale ty živočišný suroviny nejsou vůbec od červů,ani nijak jinak poznamenaný těmahle skladovacíma podmínkami. Dáváme si veliký ananas a je paráda, jak nám ho prodavačka očistí, naporcuje na kostičky akorát do pusy, zabalí do pytlíků se špejlí k napichování. A to všechno za asi 30Bt. Zase se vracíme, už po několikáté , stejnou ulicí .Posedíme na malé , dřevěné terase popíjíme dvojitého slona a je nám fajn.Zítra necháme některé věci ve velkém batohu uschované tady a sebou bereme pouze malé batůžky. Noc proběhla tak, že jsem byl na mrtvici. Nejenom, že se o mě pokouší nějaká viróza, ale navíc v sousedství máme hospodu se živou hudbou a to od 22.00 do 24.00. Jenže hoši to přetahujou, takže se nám daří usnout tak dvě hodiny před plánovaným budíčkem. Ještě za tmy procházíme ztemnělou restaurací, která je součástí našeho G.H. , sami si otvíráme dveře ven- jsou naštěstí jen na zástrčku a za chvíli už jsme na stanovišti sontágů.


Ten náš bude dnes první, takže dalšími cestujícími jsou jen Thajci.Ještě stihneme posnídat v malé kantýně, teda jen já ,trochu ostřejší rýže s hráškem, Milouš jen zelený čaj. Jak to bylo ode mě neprozřetelné se ukáže o nějakou hodinu později. Cesta na Umphang se táhne přes horské pásmo v délce 160 km. Nejdříve se šplhá nahoru aby pak nabranou výšku zase ztratila. A to zpestřené asi o 1200docela ostrých zatáček. Není divu ,že slabší žaludky to postupně nezvládají a snídani buď posílají do pytlíků nebo jako v mém případě, přes korbu sontágu. Bylo to dost drsný, ani jsem se nemohl kochat krajinou! Po cestě postupně přistoupily tři karenský maminy s miminama. Teda ty byly tak špinavý, že jsem to snad ani v Indii neviděl. Krajina má opravdu horský charakter, ale Ne nějaký Alpy nebo Tatry. Spíš taková Velká Fatra ,stráně a údolí jsou ale ostřeji řezané. Řidič nás dovezl. do Green housu-treking resortu. Hned nás začali obskakovat jako nějaký V.A.P. Obídek, čajíček, kávička, banány jako moučník. Pani majitelka byla noblesní dáma neskutečně podobná anglické královně . Včetně kloboučku na hlavě.Chtěla nám přidávat , ale musel jsem vysvětlit svou těžkou žaludeční situaci a tak všichni chápavě pokynuli hlavami a už se nedivili, proč mně nechutná. Představili nám našeho průvodce- 20let kluk, snad student a ještě s ním byl o něco mladší- kuchtík .Nakládají nás na teréňák a frčíme k řece .Tam jsou připravené bambusové vory. Nasedáme a kluci se usadí jeden na příď a druhý na záď. Batohy nám přivázali takovými bambusovými povřísly na vyvýšenou střední část. Teď byla řeka spíš říčkou, ale v období dešťů se hladina zvedá o několik metrů a to potom musí být pěknej hukot. Celá plavba byla fakt perfektní. Háček makal na přídi a zadák na konci asi 5-6 m dlouhého voru.Krajina z počátku nenápadná se měnila v uzavřený kaňon se skalami tyčícími se nad námi do výšky přes sto metrů.Bezvadná osamocenost, klídek , relax ,meditace. Pak se skály začaly potahovat různobarevnými mechy, do toho tekly potůčky vody jak závěsy z křištˇálových korálků. Proplouváme přes několik malých peřejí jednou musíme i do vody a tlačit. Vše vrcholí nádhernou soutěskou s vodopádem. Tenhle závěrečný úsek byl dlouhý asi 300m a byl moc pěknej. Jedna zastávka je u teplých pramenů. Ze země vyvěrá docela silný pramen vody teplé tak do 40 stupňů C.


Můžeme se v něm vykoupat.Po doplutí odjíždíme teréňákem ke vstupu do NP poblíž vodopádů Thee Lor Su .Jdeme se k nim projít po naučné stezce. Máme možnost vidět divoce rostoucí banánovníky, různé druhy bambusů, mohutné teakové stromy,divoký kokosovník,strom s neskutečným množstvím dlouhonohých pavouků, kteří v celých chuchvalcích padali na zem.V jezírkách pod vodopádem jsme si zaplavali a pak stejnou cestou zpět. Hošani nám zatím připravili skvělou večeři. Akorát nevím zda to vepřový a kuřecí co jsme dostali, nesli celý den v batohu.Spíme v malém stanu ,je docela chladněji, ale má to jeden nedostatek- nejsou karimatky a tak sháním nějaký kartony a rohože. Aspoň něco pod spacák. Moje záda to vydržely ale fakt je ten, že už jsme zhejčkaný. Kluci si ustlali na jedné rohoži, přes sebe přetáhli nějaký igelit, snad neměli ani deku a v kraťasech a tričku co v nich byli celou dobu strávili noc. K ránu bylo asi 9 stupňů.


Večer se s námi dal do řeči další průvodce od jiné skupiny. Trochu si dělal reklamu a zkoušel nás přesvědčit, že vlastně on je ten nejlepší z průvodců v širém okolí.Nejdřív jsme mu to baštili, ale nakonec sám musel poznat , že jsme ho prokoukli.Jmenoval se Okastino. Ale díky němu jsme navštívili ještě jeden skvěle schovaný vodopád. Za stanem nám pro změnu dneska strašně řvou místní žáby.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | E-mail | 21. října 2009 v 21:33 | Reagovat

Prostě nádhera, chvílemi mám pocit, že jsem tam s Vámi. :-)

2 karin-photo karin-photo | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 11:22 | Reagovat

Hezké,ale přesto mě ta země moc neuchvátila... :o)

3 Lilly Lilly | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 13:48 | Reagovat

Táto krajina ma furt fascinovala :3

4 Bea Bea | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 20:31 | Reagovat

Úžasné!Miluju Thajsko ... zavidím! ;)

5 Jirka Jirka | Web | 5. dubna 2013 v 23:22 | Reagovat

krásné čtení

6 Sunny Sunny | Web | 6. dubna 2013 v 17:07 | Reagovat

Byla jsem tam o Vánocích a naprosto jsem si tu zemi zamilovala :-D

7 bellblog bellblog | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 17:53 | Reagovat

Ahoj,
zajímá tě Afrika, nebo máš ráda zvířata a chceš se něco o nich dozvědět? Tak se koukni na můj blog, kde je jak Afrika, tak užitečné rady o zvířátkách:
www.bellblog.blog.cz
Díky, a pá. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama