CYKLOVANDR PO ÍRÁNU A TURECKU 2008- část třetí

17. června 2009 v 18:42 | dofo |  CYKLOTURISTIKA


Pátek brzo ráno , ještě za tmy, nadopovanej analgetikama se loučím ve skvělém hotýlku Sepahan v Shírazu a začínám vlastně svůj návrat k domovu. Go West Go West, ta písnička mně zní v uších.




Město se pomalu probouzí. Skupinky lidí po ránu běhající v parku, cvičící na volně dostupných posilovacích strojích, nebo stojí frontu u právě otevřené pekárničky s čerstvým chlebem. Město se nekonečně táhne , ale nakonec z něj úspěšně vyjíždím a směřuji na Yassuj.
Začíná mně jedna z nejhezčích etap, jak jsem mohl později porovnat. Sice kopce a zase kopce ale fantastické počasí , nádherné výhledy a krajina velmi,velmi osobitá.


Jelikož mě o mnoho dní později potkala nemilá věc- ztratil jsem kdesi v Turecku MP3-ku s nahranými deníkovými záznamy, tak některé úseky cesty mám, co se týká detailů, dost rozmazané.

Mým vytouženým cílem pro nejbližších deset dní se stal Hamadán /město známé kromě jiného i působením slavného Aviceny /
Trasa vedla ze Shírazu na Ardakan , Sepidan ,Yassuj, Maymand, Gandoman, Borujen, Sahr-e-Kord a Tiranu.

Celý tento úsek dlouhý asi 550 km vedl moc pěknou krajinou . Převážně velmi kopcovitou a díky vydařenému podzimnímu počasí i krásně zbarvenou. Malá horská městečka jako například Sepidan byly svým stylem života pro mě naprosto úžasná. Projíždím po centrální ulici a ta je vlastně jedno velké dlouhé tržiště. Pokud někde zastavím a dokonce mám snahu něco koupit či jen se podívat , jsem okamžitě obklopen shlukem chlapíků rozličného věku a zkoumán ze všech možných hledisek. Byciklem , gumama, brašnama počínaje přes oblečení a moji náušnici pro štěstí v uchu konče.



Konečně zažívám i krásnou noc ve výšce kolem 2730 m . S ohýnkem a opečeným jablkem, nebem plným hvězd a slušnou zimou . A hlavně bez otravování psiskama.

Ráno následuje snad 15 km dlouhý sjezd . Předjíždí mě auto plné mladíků . Hulákají na mě dost zvesela a tak jim mávám. O pár kilometrů dál zastavuji v kouzelném údolí v malé čajchárně -osvěžovně. Ochotný prodavač umíchal asi 5 ks vajíček ,přidal hromadu červené cibule a lavaš/chleba/ k tomu samozřejmě čaj . Do toho přijíždí auto s těma vysmátejma klukama a při kelijanu neboli vodní dýmce děláme družbu. Jsou fajn a ještě mi kupujou zam zamku /místní pepsi/. Tak je aspoň fotím.



Prodavač v osvěžovně toho moc nenamluvil. Jen se lehce usmíval , ale když jsem chtěl platit ty skvělý míchaný vajíčka a čaj ,tak odmítl peníze! Prej je to dárek pro mě.
To jsou okamžiky ,které mě nutí nad řídítkama ,ale i později, přemýšlet o životě.

deník:... dobrou chvilku mám za sebou v Borujedu MILOUŠI . Bylo to dopoledne , měl jsem docela hlad a na okraji městečka se táhla řada vývařoven . A co to mé bystré oko nevidí. Plotna a na ní hromada vyrovnaných kovových džbánečků . To je jasné - bude to DIZI ! A CO TO VLASTNĚ DIZI JE ? No představ si takovej řidší gulášek ze skopového masa , brambor , luštěnin , cibule a česneku. Všechny tyhle suroviny plavou v řidké červené omáčce nebo spíš polívce. Pokud si poutník poručí tuhle lahodu , tak ji dostane v nerezovém džbánečku s masívním kovovým tloukem jako u hmoždíře . K tomu ještě plechovej talíř a samozřejmě lavaš, cibuli a k zakousnutí třeba feferonky. Postup konzumace je asi následující: řídká tekutina se lžící přendá na talířa s nalámaným lavašem a zbaští se . Poté tloukem rozmělníš rozvařenou hustou hmotu uvnitř džbánečku na kaši , přidáš opět lavaš, cibuli nebo feferonu. A opět lžící vyjíš až do dna. Průběžně akorát vyplivuješ chrupky , kousky kostí případně jinou nepoživatelnou součást jídla zvaného DIZI .
Se spaním to bývá docela problém .Všude jsou ovce a s nima zároveň psiska. Nic moc pohoda. nezbývá než nasednou na kolečko a pokračovat dál A hledat vhodnější místo. Když už to vypadalo dost špatně, vidím poblíž silnice stany z hrubé celtoviny . Nedá se nic dělat , když můžou tady stanovat místní , tak já taky . Jdu se představit a ze slušnosti požádat o svolení. Stany jsou dělníků pracujících na opravě silnice a mostu v blízkém sousedství. Po chvilce jejich nechápavých pohledů ale vše uvádím na pravou míru. Nechci spát v JEJICH stanu , ale ve svém. A tak začínám vybalovat a stavět svůj malinkej stan . Postupně se kolem mě opět utvořil hlouček asi 8 chlapíků a když jsem dokonce vyndal malej benzínovej vařič, jejich nadšení je fakt legrační.
Přinesli mně čaj a snažíme se domlouvat. Jde to těžko a to i přesto , že jeden z nich je bývalý učitel angličtiny /!/ .Bohužel práci ztratil a tak se musí živit touhle nádeničinou.
Dokonce ani po setmění a v noci nemám pokoj , protože každou chvíli přijede nějaké auto a osádka se jde nejdříve podívat , co že to tam kdo stanuje .
Jako obyčejně brzo ráno za svítání opět vyjíždím dál.
deník:... jsem 122 km za Sahr-e-Kordem. Chtěj jsem se tam ubytovat v malé mosaferchune blízko autobusáku , ale byla to šílená kůča a navíc majitel chtěl nehorázných 10 000 R !Bez sprchy . Dal bych tak maximálně 5000R. Tak jsem si v příjemném bufáči dal dvě bagety , koupil 2 litry zamzamkya vyrazil na výpadovku směr Seman a Tiran.
Asi po 30 km jsem objevil krásnej stromovej hájek docela kus od silnice. To je předpoklad , že bych se i vyspal bez neustálého burácení motorů za hlavou. Jen jesi mě tady nevyhmátnou nějací pastevci. Na obloze se prohánějí totálně dešťovo-bouřkový mračna ale to mně nebrání abych si opět neudělal malej táboráček. Večer mě objevili akorát malý kluci z nedaleké vesnice a nakonec jsem je musel skoro násilím poslat domů na kutě. Začali být pěkně rozjívený. Ale obdarovali mě asi 1 kg jablek.
26. 10
Tak to je den , kdy mám za sebou přesně polovinu mého čundru- 36 dní za mnou a 36 dní přede mnou. Mám pocit ,že už to je celá věčnost co jsem tady.
Dalo by se říc ,že se i někdy domů těším. Na všechno a na všechny.

Vzdálenost ze Shírazu do Sahr-e-Kordu byla 446 km . Čistý čas jízdy na kole byl pro tuto vzdálenost 26,5 hodin při průměrné rychlosti 16,9 km/h
Celkově mám najeto 2852,3 km a 161 hodin v sedle kola.
Tak to by bylo trochu suchejch číselnejch údajů.
Fakt je ten , že od Shírazu se téměř pořád pohybuju v nadmořské výšce kolem 2000 m . Je to taková pila. Pořád nahoru a dolu.I když také se najdou rovinnaté pláně kde horizont není téměř vidět.
Konečně se dostávám na hlavní silnici spojující Esfahan s Hamadánem. Ale ten bude ještě za téměř 600 km. Uzlové místo je Tu"rana .
deník:... hlavní "hájvejka" na Asgaran je sice relativně bezpečná, ale jízda po ní byla odporněrovinatá. Tím pádem nebylo vidět žádného konce a vůbec neubíhala.Blíží se buřina a tak zalézám do rozestavěné budovi poblíž silnice. Vařím čaj a baštím sušenky. A hlavně /!/ poprvé dneska beru své dvě "oblíbené " bobule proti bolesti. Už jenom dvě!!!
Zvažiju , zda v této barabizně zůstat přes noc, ale je moc brzo a buřina už taky odezněla. Tak zase vyrážím.

A ejhle, nejenom ,že po cestě je docela dost stromovýchsadů, ale co to vidí mé bystré oko?
Symbol červeného půlměsíce. Tak je rozhodnuto. Zkusím znova štěstí a osvědčenou taktiku.
Totiž abych to vysvětlil. Podél silnic mají v Íránu rozmístněné stanice první pomoci. Jsou označené jak jinak než červeným půlměsícem a bývají vybaveny sanitkama, a skorodoktorem a řidičem ve službě. Dost často jsou obehnány zdí nebo plotem a mají nepřetržitou zdravotní službu. Mojí osvědčenou taktikou bylo v odpoledních hodinách u takové stanice zastavit, jít se představit a požádat o možnost někde v blízkosti postavit stan či jinak přečkat noc. Po úvodním složitým vyjednávání jsem většinou vytáhnul svůj trumf v podobě psaného /samozřejmě ve fársí / dopisu, kde bylo ozřejměno co že to jsem za osobu atd. No a pak většinou následovaly úsměvy , čaj, představování se dalším lidem kteří se o podivném cizinci na dvou kolech dozvěděli a zase čaj.

Tentokrát to opět probíhalo v pohodě. Nemají dvorek , jen plechovou střechu.Super, bude širák na štěrkuVařím br. kaši a sojové iránské maso. Dokonce na olivovém oleji restuju cibulku a česnek.K tomu dva litry čaje samej cukr. Už se těším jak se dneska natáhnu. Hoši mají výjezd k bouračce. Mladej saniták kolem 23 let nadává na režim. a Írán. Žádnej sex, žádný ženský , těžkej život, stojí to tu za "bed" /asi 10 anglických slovíček/ Je mně ho docela líto.

Jedno z dalších fantastických setkání mě čekalo asi 5 km před Borujerdem.Byl už dost pozdní čas a zdálo se ,že se spaním to opět bude velkej problém. Po pravé straně silnice vidím jakési domky a u nich sem tam strom . Jdu s kolem přes oraniště a v tom mě spatří trojice mužů. S překvapeným pohledem jdou zjistit co jsem zač. Samozřejmě žádná angličtina. Naštěstí mých několik slovíček a vět ve fársí s pomocným dopisem jim objasní mojí potřebu někde strávit noc pod stanem. Jeden z nich mně ukazuje , ať jdu za ním. No teda tady kdych zmizel , tak ani pes neštěkne. Jsem nejdříve odveden do malé podkrovní místnosti . Když ale už mám téměř vše vybalené a těším se na klidné spaní . pan domácí opět přijde a ukazuje ať jdu s ním a vezmu všechny věci. Odvádí mě do svého domu , do hlavní místnosti. Tam ve velice skromě zařízeném interiéru usedáme na koberec, jsem obsloužen čajem a ani nevím jak , prostě se celý večer nějak navzájem bavíme. Rodina se se mnou podělí o večeři a v malé ložnici při puštěných kamínkách sledujeme televizi. V noci přichází neskutečná buřina a já děkuju andělíčkovi strážníčkovi za střechu nad hlavou a těmhle dobrým lidem. Ráno po snídani opět vyrážím dál. Opět jede krásný střípek do barevné mozaiky dojmů z Persie !!!
deník:... vjíždím do města Malayer a hned z kraje mě odchytává majitel docela pěkné kebabárny. Slušnej chlapík , docela mluví anglicky a hlavně se dušuje , že jsem jeho host a že si můžu vybrat co chci a vše je "free" - grátis. Džůdžekebab, čeloukebab, morgh-čelou co je libo a k tomu zamzamka a zelenina. O placení nechce fakt ani slyšet jen mně s kuchtíkem rád zapozuje před objektivem .

Konečně jsem v Hamadánu


Závěrečná část cesty do tohoto města mě stála dost psychických sil. Hlavně počasí bylo velmi nejisté, nevěděl jsem zda nechytnu někde sníh. Nakonec to byly jen přeháňky spojené s krupobitím.

Na Hamadán jsem se těšil . Jednak proto , že bych odsud mohl v případě komlikací se zubem odjet mnohem snáz do Tabrízu a tím pádem i do Istambulu. A také proto, že jsem si tohle město chtěl lépe prohlídnout. No realita byla taková , že jsem v něm sice strávil tři dni a dvě noci , jenže díky naprosto šílenému počasí se dalo tak akorát ležet , jíst a v přestávkách mezi průtrží mračen a obyčejným deštěm udělat jen malý průzkum po okolí . Naštěstí jsem sehnal docela slušnou místnost pro jednoho , mohl jsem mít na pokoji i kolo , a dalo se tam i vařit. Sprcha na chodbě a teplá voda jen večer. Ale za 5 dolarů to šlo. Úpěnlivě posílám domů SMS /ještě štěstí že mě holky doma přemluvily , abych si ten mobil vzal/ aby mně zjistili předpověď počasí. Konečně trochu příznivá zpráva a tak vyrážím po třech dlouhých dnech dál.

Můj další Horizont je město Urumiyeh a hlavně jezero Urumiyeh na které jsem hodně zvědavej.
Tato část cesty je ve znamení deštivých , pochmůrných dnů A to projíždím krásnou i když trochu obávanou částí Íránu. Íránský Kurdestán. Územím od kterého mě mnozí Peršané na východě zrazovali. Neb mě tam prý podříznou krk !! To je perspektíva.
Typické kurdské městečko je Sanandaj. Naprosto úžasné typy lidí v tradičních kurdských oděvech. Snad jen kůň vedený za ohlávku a dlouhá křesadlová puška přes rameno chybí k tomu , abych se přenesl do knížek Karla Maye - Divokým Kurdistánem. Bohužel počasí mně fakt nepřeje a tak jen projíždím.

Při jednom dlouhém deštivém dni kdy jsem sjížděl a zase vyjížděl hromadu kopců na mě mává chlapík u velkého bagru . Mává ternoskou . Tak dám pauzu.
Jaké je moje překvapení, když v lopatě bagru ,schovani před deštěm sedí u malého ohýnku dalších asi 5 chlapíku . Všichni s úsměvem vyzvídají co jsem zač a hlavně do mě lijou litry přeslazeného čaje . Jaká lahoda !!!

Ale po deštivých dnech se zase vyjasnilo a já konečně můžu naplno vychutnávat podzimní nádheru této krajiny. Kolem mě se nacházeli sady jablek a cesta docela pěkně ubíhá i když kopců jsem se ani zdaleka ještě nezbavil.

Takový podušený jablka na olivovém oleji s rozinkama , cukrem , pudinkem a sušenkama. To je pocelodenním půst neuvěřitelná lahoda!
S brašnama plnýma jablek a s čerstvým chlebem , sluncem nad hlavou a větrem v zádech - no co víc si cyklopoutník může víc přát.

deník:... krajinou a počasím jsem nadšený. Nikam se neženu . Do Urumiyeh to mám pouhých 140 km. Po cca 28 km převážně stoupání se dostávám na svoje pravděpodobně poslední nejvyšší místo při mé cestě po ÍRÁNU- 2200 m A následuje krásnej sjezd12 km . Nad hlavou mně krouží orli a já mám i vítr v zádech. Ten sjezd je přerušenaj jednou zastávkou v malé osvěžovně. Z podřimování tam vyrušuju sympatického nemluvného tlouštíka /asi první v celé mém iránském putování/ Vajíčka bohužel nemá , tak dávám čaj a sušenky.





Mahabad

Tady jsem se chvíli zdržel . Na bleším trhu při okraji města jsem si chtěl koupit teplého kulicha a jsem odchycen dvěma studenty místní vysoké školy.
Chtějí si popovídat se zápaďákem. Odtáhli mě k blízkým stánkům s občerstvením a po zakoupení čaje jsme si docela popovídali o životě a tak různě. Kluci pak odcházejí ale vůně od blízkého stánku mě nenechá v klidu a musím si dát tu dobrotu co tam připravují.
No byla to dobrota a ještě jsem k tomu dostal dva kalíšky kefíru. A opět prodavač nechce nic zaplatit.
Večer tábořím u jakéhosi jezera . Nádherný západ slunce , rybáří co se mě přišli zeptat zda něco nepotřebuju a noční obcházení polodivokých psů kolem mého stanu . Ráno bylo -5 stupňů.

Jezero Urumiyeh a město Urumiyeh


Tak jsem dorazil do cíle svého putování po ÍRÁNU. Jsem moc šťastnej. Ubytování v hotýlku TUBA. Docela dobrý. Čistej pokoj, cena na místní poměry slušná .Osm dolárků. Zůstávám tu dvě noci. Musím se dát do kupy před Tureckem. Mám z toho trochu nerva. Co mě vlastně čeká za dalším Horizontem. Za hraničním přechodem Sero- Esendero ? Je to napínavé.

A Írán ? Tak ten mně toho dal docela dost. Když nic jiného , tak vím , že To neni stát teroristů ale lidí jako jsem já nebo kdokoliv jiný. Se všemi možnými radostmi a starostmi běžného života . To jenom a bohužel nekteří jedinci zneužívají svého postavení a s lidmi manipulují. A cestování , to je způsob , jak tyhle skutečnosti pochopit. HOWGH

více foto: cyklovandr 2008 -třetí část




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama