CYKLOVANDR ÍRÁNEM A TURECKEM 2008-část čtvrtá

19. června 2009 v 21:05 | kačírek Dofo |  CYKLOTURISTIKA


Je 10. 11. a já mám za sebou první noc na území Turecka. Nacházím se v jihovýchodní části na silnici spojující město Van a Hakkari. Celé odpoledne a noc mně nad hlavou lítal bojovej vojenskej vrtulník a já si uvědomuju , že jsem v docela horké oblasti. Snad se nespálím !
trasa přes Turecko





Z Urumiyeh jsem vyjel kolem 05.00 a těch asi 50 km k hraničnímu přechodu Sero -Esendero /1650 m /jsem zvládl docela v pohodě. Krajina byla docela depresívní a obzvlášť oba hraniční přechody , jak íránskej tak tureckej nic moc. Naštěstí jsem prošel docela v poklidu , i když úředníkovi na turecké straně se nějak nezdálo , že nemám vízum.
Krajina je ale krásná ve své divokosti , odlehlosti a podzimní počasí které mně přeje to vše umocnuje.
první noc v tureckém Kurdistánu
První noc byla ve stanu poblíž malé lokanty /turecká hospoda/, asi 10 km za křižovatkou Hakkari-Yuksekova. K té křižovatce jsem dojel krásným kaňone a dlouhatánským sjezdem , abych vzápětí dlouhatánským stoupáním opět nabral ztracenou výšku. Malá zděná chatka , nejspíš pro pastevce ovcí se zdála být dobrým úkrytem na noc i proti silnému větru. A tak když jsem se v ní zabydlel a začal vařit bylo moje zklamání opravdu velké , že ji musím opustit.
na trase Hakkari - Van
Kde se vzali , stáli ve dveřích dva pořádně divoce vyhlížející Kurdové a docela na mě hartusili, co že to tam vyvádím . Jeden dělal zlýho a druhej toho moc nenamluvil , jen se z pod černý hřívy vlasů na mě koukal . No nebyla to žádná pohoda a tak jsem do sebe naházel ve spěchu nedovařenou večeři a mazal radši dál. Později mně došlo , že se nejspíš dost báli , aby mě tam nenašli turečtí vojáci a nebyl nějaký konflikt spojený se střelbou.
tentokrát byl hlídač blízko
Projíždím kurdským městečkem Baškale/2250 m/ a snad ze všech oken na mě školáci hulákají:" Hallo mister, how are you?"
Je hrozný vítr a udělala se i hnusná zima. A silnice se táhne jak na houpačce. Nahoru a dolu. Nahoru a dolu.Mraky plný vody jsou na spadnutí.
Konečně se blížím k začátku výjezdu na docela vysoké sedlo Gyzeldere 2730 m.
Vojenský check point a kolony aut. Žandári kontrolují zda se nepašuje , a na mě jsou docela přísní . Nemám dovoleno pokračovat přes sedlo na kole. Je to prý moc nebezpečné a tak mně zastavují náklaďák a řidičovi poručí , aby mě převezl přehory. To mně teda vůbec radost neudělali ,ale zpětně jsem jim musel dát za pravdu. V důsledku sněžení byla silnice /asi 22 km stoupání/ dost zúžená a valily se po ní kolony náklaďáků . Na svým bajku bych mohl být velice snadno "sestřelenej".

V sedle ale řidiče přemluvím a on mě vysazuje. Na druhé straně horského hřebene je fantastické azůro, úžasné rozhledy a skvělej sjezd až k zřícenině hradu Hošap.
Hošap Kalesi
Hošap kalesi je už minulost

Mým velkým přáním ještě v Íránu bylo dojet k jezeru Van. A zdá se , že tohle přání si splním.
11.1.
deník:...budíček v4.30.Dojídám včerejší obědovečeři + kávička.Za světla vyjíždím Obloha jak z partesu! Nádherný úsek jak krajinově ,tak obtížností. Jedno hutný stoupání do 2234 m sedla. Návštěva ruin urartské pevnosti -Cavuštepe.V krásné a čisté lokantě dostávám vařící vodu do lahve.Nechtěj peníze,Slušná silnice je střídána s velice hrubým asfaltem .Ale provoz je slabý.Pohoda.Čistej vzduch, žádní psi!
A konečně vidím -jezero VAN !!!
jezero Van
jezero Van
Je to v tomhle počasí pohádka. V malém krámku kupuju čerstvý ekmek-chleba a kurdské děti mi přinášejí na ochutnávku domácí sýr a čaj .
Jsou fajn.Chleba sním tak , že ho polejvám olivovým olejem ještě z Íránu.Opět check point a žandári. Jsou dost důležitý, ale to kvůli místním aby na mě nežárlili.Hrabe se mi v brašnách. Hlavně prý mám spát v hotelu a né venku. No to víš, že/ Ne/budu. Opět největší nesnáz pro mě jsou psiska , ale tentokrát ty vojensko-policejní bestie. Nebojej se šutrů a jsou vytrvalý.
Druhej kopec co ho z půlky tlačím . Jsem fakt úplně vyždímanej a rychlost pěšky je stejná jako kdybych šlapal.
ďábelské stoupání

Pomalu se mi rýsuje směr mého dalšího putování. Vynechám městečko Van a zkratkou to vemu, jak jinak než přes kopce, do Tatvanu.Ten je na jihozápadním konci jezera a od něj se moje trasa drží směru na Muš , Bingol a Malatyu. Každý den i když je sebenepříjemnější , tak vždy nabídne nějaký záblesk,slunce nebo potěšení. Nemám den který by byl hnusnej od probuzení do usnutí!

deník:... kousek za Mušem ,je čas hledat místo na spaní. Všímám si dělníků co pracují na opravě mostu. Mají na břehu malej kemp s maringotkama. Otáčím na mostě kolo a jedu k nim .Představuju se, vysvětluju coa jak.Klasika.S tábořením neni problém. Jen mají strach aby mně nebyla venku/probůh/ve stanu zima. Stihnu se ještě i do půl těla umýt. Jeden z chlapíků mně dokonce přináší v kbelíku vařící vodu.Paráda ,umeju si i po 10 dnech hlavu.
bivak u dělníků spravujících most

Čeká mě etapa nazvaná "přes tři sedla". Na mapě byly zakresleny kousek za sebou ale z každého jsem zase sjížděl téměř na původní startovací výšku.
a zase kopce mezi Mušem a Elazigem

Je už podstatně chladněji.Čapáky,návleky na kolena,moira s dl. rukávem,+jednoslabé cyklotričko.Návleky na ruce a vesta. někdy i rukavice a fukéřka.Šátek a čepice. Konečně mám před sebou poslední táhlé několikakilometrové stoupání./1800 m/ A téměř v jeho závěru je vesnice Yolacapi. Samozřejmě vojenská posádka,kde se musím nahlásit se svým úmyslem přespat ve stanu. Neni problém.
další sedlo -ráno nad Yolacapi
Nakonec kempuju na dvorku velké ubytovny.V zimě je pro lyžaře a teď slouží pro dělníky na stavbě silnice. A večer i ráno se situace opakuje. Jsem okukován dlouho do noci a ráno "nemilosrdně"nahnán na snídani. Jak já tohle miluju.
Do Elazigu mně zbývá 120 km.

sklízí se řepa ,ale jsem pozvaný na oběd
Mažu si to vkrásném slunečném ale pěkně studeném ránu přes Yeniko"y a Kovacilar.Začíná se mi zdát o možnosti dojet až k Bosporu a trajektem vplout do Istanbulu. Krásná představa!.Opět jsem během dne několikrát zván na čaj a klábosení.
objížďka města Elazig

deník :... 15.11.-den BLBEC! Budíček brzo, u kašny lepím jednu gumu. Jak prozíravé! Po 5 km mám zadní zase prázdnou. Pumpička za 800.-nefunguje,asi na ni šlápnu!!!Naštěstí je poblíž pumpa s kompresorem. Jenže po 10-5 km jsem opět na ráfku. Tentokrát musím dojít asi 2 km k další pumpě. Nedržej mně záplaty. To lepidlo taky stojí za...!
Tak si aspoN´dám s obsluhou čaj a dva místní biskupský chlebíčky.
Hurá ,jedu, 15 stupňů na slunci,bevětří. Do Elazigu nechci tak vymýšlím objíždku po děsnejch polňačkách. Naštěstí jsem nezabloudil Ale dokonce dostal od místních zahrádkářů 2 kg jablek.
Průšvich největší: ZTRATIL JSEM MP3 !!!! Víc jak 3 hod deníkových záznamů a muzika na uklidnění nervů je v čudu. Asi se rozbrečím.
lokanta,bivak a ztráta MP3
Ta objíždka Elazigu byla tak chytře vymyšlená , že mě vlastně zavedla na jeho okraj. Aspoň jsem poznal turecký venkov.Projíždím krajinou kde se pěstují hlavně meruňky a broskve. Je to skvělé,protože kromě jablek ,chleba a nějaké čokolády přes den téměř nic nejím a sušených meruněk vezu asi 1,5 kg . Jsou naprosto úžasný. Moje hlavní jídlo je až k večeru, když najdu místo na spaní . To se pak většinou nacpu k prasknutí. Ale i tak je největším problémem nedostatek sladkého. Přece jenom v těch kopcích ty cukry z těla rychle mizí.

krajina za Elazigem , směr Malatiya

Krajina je tady sice zvlněná ,ale už mnohem vice otevřená.Když foukne vítr nesprávným směrem tj. proti mně ,tak na pláních o délce 10-30 km je to zoufalé. Někdy musím dost intenzivně šlapat i z kopce abych vůbec jel.
krajina kolem Malatye
Od Kayseri směřuju na Kiršehir. Konečně padlo 5000km v sedle za 292 hodin čistého jízdního času. Opět jsem jak na houpačce. Je to pořád 8 km nahoru- 5 km dolů, 4 km nahoru- 3 km dolů, 7km nahoru - 5km dolů. Rovina žádná . V jednom dlouhém sjezdu opět prázná zadní guma. Ještě štěstí, že poblíž má krámek prodejce meruněk a za chvíli mně přináší pumpičku. Teda já bych tomu výrobci tou mojí dal nejradši po hlavě! Nacházím úplně mikroskopickej drátek zapíchnutej přesně mezi vzorkem.
deník:... den pomalu končí, krásnej západ slunce. U silnice malá čistá lokanta. Jdu se zeptat na možnost táboření. Majitel , mladej chlapík , zná Čechy, svého času byl v Ostravě. Spát venku nebudu ,když potřebuju, tak jedině uvnitř v motlitební místnost. Sedíme dlouho do noci. Zná troch u rusky a tak i já jsem si vzpoměl na nějaké slovíčko. Nechám si udělat parádní omeletu a čaj. Moje překvapení největší je , když mě nechává v lokále na noc samotného a dokonce mi ukáže ,kde si mám ráno ohřát polívku a čaj. Snad dokonce nezamknul ani stůl s penězma. Naprosto nevídané: Opět mám dlouho o čem za řídítkama přemýšlet.
krajina kolem mě
Kiršehirem projíždím . Je to docela pěkné město. U mé oblíbené pumpy f. EOpet nakupuju samé dobroty.Asfalt je chvílema dobrej , ale jsou tu dost často úseky , kdy vrchní povrch je tvořen hodně hrubým štěrkem . Ruce mám docela vydrncané a dokonce jsem měl i jednu noc pěknou svalovou horečku. Přece jenom jedu od ÍRÁNU NEPŘETRŽITĚ. a po rovině to rozhodně nebylo.
Za Kiršehirem odbočuji na Keman /pěkné/ a po vedlejších silnicích bych se měl v následujících dnech dostat přes Haymanu do Polatli.
sedlo

Celý tento úsek je hodně náročný na psychiku. Slunečno se střídá s dvoudenníma deštivejma úsekama/byla i dost silná vichřice/, Kopce se tady najdou taky dost stojkový. A do toho fouká převážně od západu tj. proti mně! A je to tady docela pustý./to mně vůbec nevadí/
Naštěstí opět každý den přinese nějaké překvapení. Ať je to spaní ve strážní věži v arealu tureckého rozhlasu,nebo pronásledování několika psisky, které vedlo k tomu ,že jsem se poprvé za celou cestu vyboural/pepřovej sprej na ně působil spíš jak dráždidlo/.Posezení u kamínek s místními strejci v malé vesničce Čališ při snídani.
cestou na Kiršehir
město Keman

A jsem konečně v Polatli. Na hlavním tahu ve směru Ankara-Bursa.
Závěrečných asi 450 km zvládám za tři dny. Byl v tom i dost adranalínový NOČNÍ průjezd Eskišehirem . Po dvakrát mě se spaním vytrhly trn z paty chlapi od f. EOpet.
Krajina obzvlášť za městem Muratdere byla moc pěkná. Krásný dlouhý kaňon a podzimním sluníčkem prosvícené lesy. Jak někde u nás doma v Povltaví, nebo kolem Sázavy.
na cestě do Bursy


pěkný úsek před Bursou
Konečně taky překonávám denní rekord z Íránu/144 km/ a dávám v závěru 157 km . A tak díky tomu se ocitám nad Bursou a zbývá mně už jenom skok do Gemliku.Mám ještě docela dost času a proto si vymýšlím závěrečnou okružní jízdu po výběžku kolem Marmarského moře až do Yalovy. Probíhající sklizeň oliv, krásné moře a fantastický večer v malé lokantě při pivku . A najednou si uvědomuju, že stavím stan naposledy.

V noci přišla bouře a závěrečný dojezd do přístaviště trajektů v Yalově je totálně mokrej.
Trajekt mi jede do hodiny a pak jsem najednou na Yolacapy v Istanbulu a po hodině hledání už dokonce stojím pod sprchou v hostelu Ocean's 7 . Cena je velice příznivá/8 dolárků/ .
ochotný personál mého hotelu

Poslední dny trávím prohlídkou Istanbulu,
večerní Istanbul

který mě /přestože nejsem vyhledávač měst/ nadchnul. Hlavně cukrárny, hospůdky a bazar. Doháním ztracená kila a těším se domů.
I když v s přibývajícím odpočinkem mě opět začínají napadat cestovatelské plány do budoucna.
vidím moře - téměř konec cesty

                                       A to je konec výletu!
                                                                                           howgh

















































.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jindra K. Jindra K. | E-mail | 5. srpna 2009 v 10:26 | Reagovat

Smekám před tou odvahou. Ty fotky jsou krásný. Skoro by mně potěšilo kdyby autor přiznal že vybral a doladil vždy jednu ze sta. Ale i kdyby ne, tak jsou excelentní.

2 autor autor | 11. srpna 2009 v 22:44 | Reagovat

Moc mě těší , že se to , co jsem tady stvořil ,líbí. Jinak měl jsem cca 14 G materiálu -jak foto tak video. No a celkem mám asi 800 "funkčních "fotek. Celkem slušná bilance byla způsobena jednak fakt dobrým foťákem a jednak tím , že fotit jsem se učil ještě na klasický kinofilm a to si člověk nemohl dovolit plýtvat materialem.

3 Martin Martin | 15. srpna 2009 v 17:45 | Reagovat

Taky smekám. A svým způsobem i závidím odvahu a odhodlání k takovému výletu.

4 Petr Petr | E-mail | Web | 20. října 2009 v 22:03 | Reagovat

Tak jsem to dočetl a velice smekám, já bych se do takových končin sám určitě nevypravil. Mám rád tyto cestopisy z dalekých krajin a jen se potvrzuje, že dobré lidi najdete všude tam, kde se žije obyčejně

5 Chalsi Chalsi | 11. listopadu 2009 v 23:58 | Reagovat

Dočetl jsem jedním dechem a nezbývá než smeknout klobouk a hluboce se uklonit.
Na jaře 2010 bychom chtěli jet podobnou trasu s přídavkem Bušerhu, ne však na kole, ale pomocí místní dopravy/přepravy.

6 Šlojíř Šlojíř | E-mail | Web | 25. března 2010 v 15:25 | Reagovat

Supr vyprávění, zvláště zajímavé kombinování textu/fotek.

7 Mufiak Mufiak | E-mail | 18. prosince 2010 v 20:51 | Reagovat

Ďakujem za tento článok :)

Prečítal som ho s chuťou, na jeden krát. Fotky krásne, popisy pútavé. Padol mi do oka práve v čase keď som sa o Irán začal zaujímať :)

8 Vlado Vlado | 12. ledna 2011 v 22:41 | Reagovat

Vzdavam hold. Celkom pekna cesta, fotky, clanky. Ja mam nieco podobne na plane buduci rok. Snazil som sa z fotiek zistit aky bicykel si mal. Potrebujem totiz novy kedze moj je po nedavnej nehode v dost zalostnom stave. Ak si najdes cas tak prosim ta napis co to je za bicykel.

9 autor autor | 13. ledna 2011 v 8:58 | Reagovat

Sem napište komen

[8]: Ahoj , Co se týká kola , tak to je vlastně ocelový rám dělaný na zakázku/cca6000,-Kč/ u f. Bareš včetně pevné vidlice. Je dělaný ale jako pro  29'kola. Po mé zkušenoti by mně stačily i 38 pláště - terénu bylo málo a silnice byly OK. Udělám fotku a dám ji do galerie během dnešního dne.
Jinak něco dalšího je na http://dofo.blog.cz/0906/seznam-veci-pro-cyklovandr-2008
Tak hodně zdaru a dej vědět kudy pojedeš . Určitě by mě to zajímalo !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama