CYKLOVANDR ÍRÁNEM A TURECKEM 2008

29. května 2009 v 22:13 | Kačírek Dofo |  CYKLOTURISTIKA

VANDR ÍRÁNEM A TURECKEM


NA KOLE


·



Na podzim roku 2008 jsem se vypravil na dlouho plánovaný vandr po Iránu a Turecku.

Mým dopravním prostředkem bylo jízdní kolo.

Sedmdesát dva dní a 5970 km - o tom všem jsou tyto stránky.




ÍRÁNSKÁ ETAPA 3850 KM

·





·





NA POČÁTKU BYLA VELKÁ TOUHA



Touha podívat se za horizont a zkusit Ho překročit.

Horizont svých dosavadních zkušeností z cest po světě, horizont psychické odolnosti, horizont svých fyzických-sportovních výkonů.

Tak dlouho jsem doma rodinu otravoval, až jednoho dne přišlo vytoužené svolení. Teoretické plány solo cyklistické cesty na dva až tři měsíce začaly nabírat realné podoby.

A pak je 20. září 2008 a já sedím v letadle směřujícím do Istanbulu.

V zavazadlovém prostoru Boeingu bylo složené moje kolo a další nezbytnosti pro čundrácký způsob cestování.


·

istanbulský otogar

Více jak 100 autobusových společností, děsnej mumraj, překřikování různých naháněčů a prodejců.
To vše se na mě vyvalilo při výstupu z metra. Pětadvacetikilová krabice s kolem a batoh na zádech nebyla ideální situace pro hledání vhodného spoje.

Přestup z letiště na istanbulské metro a následné vyhledání alespoň trochu vhodného autobusu do místa mého startu proběhl docela dobře. Istanbulský otogar je fakt obrovský ! Dvacetihodinová cesta na východ Turecka do města Agri přespání v hotýlku Akbulut , smontování mého dvoukolového " Mr. Bleka" a KONEČNĚ

první šlápnutí do pedálů.



· Kdesi na cestě před tureckým Dogubayazitem



Začínám poznávat realitu mého budoucího života , jenž mě čeká následujících sedmdesát dva dnů. Vesničtí hafani , ta napůl divoká směska pasteveckých psisek, žádní drobečkové, mně pořádně zvednou adrenalin. Ještě štěstí , že je slabý provoz na silnici. Podobné situace pak budou téměř každodenním chlebem a také největší nesnází co na celé cestě zažiju. Né vždy se mně daří ujet nabo najít vhodný kámen na zahnání těhle příšer.

Tak tenhle byl ochočenej. Přesto jsem mu pro jistotu dal kus chleba.




·

na cestě k městečku Dogubayaziti / Turecko

·


Ishak Pasha palác


Dogubayazity



·

íránský děda mě zachránil před písečnou bouří na cestě z Maku do Tabrízu

Celé odpoledne až do noci jsem si s ním povídal. Já česko-anglicky +několik slovíček fársí a on pouze fársí. Přesto jsme si docela rozuměli.



Překročení hranice do Íránu probíhá bez problémů.

"Welcome to my country! " s úsměvem pronáší černě zahalená úřednice plynulou angličtinou a já vstupuji do Persie. Tři stovky kilometrů po slušné silnici v teplotách kolem 35 stupňů do prvního většího města Tabrízu je za mnou . Nezastavila mě ani písečná bouře. Ale dopravní špička v odpoledních hodinách v tomto městě mě přivádí téměř k zoufalství. Naštěstí dobří a ochotní lidé se v Iránu vyskytují velmi často a tak , za chvíli ,podle načrtnutého plánku projíždím ulicí s mnoha levnými hotýlky a noclehárnami. Ve smlouvání nejsem zatím žádný přeborník, ale cena kolem 4 dolarů je slušná a děda co mně ji říká a zároveň ukazuje pokojík velikosti 3x1,5 m je sympaťák. Večerní couračka po městě, první kebab, první vysvětlování co jsem zač.







·

krajina mezi Tabrízem a Ardabilem


Z Tabrízu se vymotávám více ak dvě hodiny. Naštěstí je po ránu a provoz teprve začíná. Konečně díky několikerému ptaní se na cestu jsem na vrcholku nepříjemného ,táhlého stoupání a přede mnou cedule ukazující odbočku směrem k severu. K Ardabilu. Konečně! Ale kopce teprve začínají.
·
deník:... Proti mně jede zelenej gazík plnej vojáků. Nebo snad policajtů. Slyším ,jak za mnou brzdí a otáčejí. Za minutu mě předjíždějí a zastavují. Oficír chce vidět doklady. Něco neustále melou o tom , že do Ardabylu nemůžu. Ž e se mám vrátit . Nepřipadá v úvahu! Nakonec doklady vracejí a já pokračuji dál. Jsem dost nahlodanej v optimismu.


·







Meshgin Shar


Další cíl je městečko Meshgin Shar, dobré východisko pro trek na kopec Sabalan 4811m n. m. Bohužel hlavní vhodná sezona pro tuto zábavu je fuč a tak landrower kterým jedu do místa zvaného Shabil platím sám. Ale řidič ,fajn chlapík, má z obchodu radost a kupuje mi tři šišatý íránský chleby .Přímo od pekaře , jak je tady zvykem. VÝBORNEJ !





Smiřuji se s tím , že vrchol opravdu nebude. Mluví pro to víc důvodů. Sněhová nadílka od 3500 m n. m. Velmi silný a ledový vítr. Mraky nacucaný vodou nízko nad hlavou a HLAVNĚ téměř fyzický kontakt s pasteveckými psisky, kteří mě obklíčily a drželi v šachu nekonečnou dobu, než ráčili dojít jejich majitelé.To krvavé oko jejich vůdce budu mít před očima hodně dlouho.
Nová zkušenost je ta , že pepřový sprej na ně působí spíš jak repelent nebo voňavka.
Ale nakonec výhledy aspoň ze třech tisíc metrů stály za to.

Mt. Sabalan 4811 mn.m.

·

Astara

Dost bylo hor a za dalším Horizontem už slyším hučet mořský příboj.

Město Astara na hranicích Írán - Azerbajdžán je přístavní městečko k němuž jsem sjel fantastickým , téměř 30-ti kilometrovým sjezdem z hřebene pohoří Alborz. Polopouštní , vyprahlé ,suché oblasti byly vystřídány krásnou zelenou barvou, mlžným oparem a líně stoupajícími oblaky z lesů, jenž se rozprostíraly všude kolem. NÁDHERA!



ASTARA


Kaspické moře , ten velkej rybník se slanou vodou je rozbouřenej a kalnej jako bílý kafe. Ale večer strávený na jeho břehu při konvičce čaje a rozhovoru s místními obchodníky je příjemná vzpomínka.



Chlapíci co mě pozvali na čaj si chtěli pouze popovídat s cizincem. Otec se synem -oba obchodníci. Byla to pohoda. Uměli anglicky asi deset slov no a já ve fársí taky deset. Prostě pohoda.

deník:..Přijíždím do Astary . Jsem v -4 m pod hladinou moře ! Sjel jsem převýšení kolem 2000 metrů.

Poblíž pobřeží je takovej napůl bazar napůl blešák . Tam mě odchytává nadháněč a že má very cheap hotel . Je to hned za rohem ale chtěj po mně 15 dolarů . No to nepřipadá v úvahu! Smlouvám na 11 ale nakonec si berou 100000 r. Takže mě to přišlo na 10,2 dolaru. Nahaněč po mně chce spropitný. Trochu se handrkujeme . Copak jsem dojná kráva ? Nakonec mu dávám 5000 r /12 kč/ Kroutí očima , ale má smůlu .




noc u Kaspiku


Následující cesta vede podél pobřeží pořád východním směrem. Poprvé využiji oblečení určené pro jízdu v dešti. Tak zvaný "mokrý program". A déšť to byl teda pořádný, celodenní. Pokud bych měl na sobě vody málo, tak mně ji ještě přidávala auta co mě míjela. A to z mnoha louží, potůčků a strouh tvořících se na silnici. ŠÍLENÉ !


deník:...

Dnešní etapa byla dost hustá! Celodenní déšť kombinovaný s lijákem . Mizerná silnice i když pár úseků bylo širších. Ale byl jsem stopnut chlapíkem v osobáku s manželkou a kámošem . Super. Chtěli si popovída odkud jsem a tak . Že totiž taky holduje cykloturistice ale pouze po Iránu. Manželka v černém vypomáhá s angličtinou. Nakonec dostávám dárek 40 000r To je milý. Tak se stavuju v lepší kebabárně , kde mají otevříno /ramadán/ Aspoň nebudu chvíli moknout . Trochu jsem se rozšoupnul Oběd za 100 000 r / cca 11 dol/ Ale pěkně mě obskakovali.



Původní plán cesty /A/ vytvořený doma se začíná měnit na variantu/ B/.
Po přístavním městě Banda-e- Anzali / pěkné / projíždím městem Rasht abych asi na desátém kilometru za městem zbaběle využil dálkového autobusu a přesunul se přes hory díky jeho motoru. Jediná omluva může ospravedlnit tento zbabělý čin a to , že na asi 170 km dlouhém úseku bylo větší množství tunelů. A ty patřily k dalšímu stresujícímu činiteli během cesty.


výhledy ze silnice mezi Rasthem a Qazvinem


· bivak před Qazvinem

Jsem vyklopen na periférii města Qazvin a po noci strávené jak jinak než ve stanu městem projíždím a vydávám se na trasu: Buin Zahra - Arsanj -Hejib- Saveh-Anjilavand- Baqer-Abad -Qom.

Přestože z mé mapy se tato trasa mohla jevit jako jakási "polňačka" hůře sjízdná pro kolo , tak realita byla naprosto skvělá. Zcela nová asfaltka s minimálním provozem. Prostě - POŽITEK!

Celou dosavadní dobu mě provází přítomnost ramadánu. Postního a svatého měsíce pro každého pravověrného muslima. Tento čas mi přináší mnohá překvapení z nichž nejpříjemnější je častokrát odmítnuté moje placení útraty za snídani, oběd či večeři. O pozváních na čaj ani nemluvě.


deník:...

měl bych směřovat na Buin Zahra a Saveh. Na mapě /mojí/ to vypadalo jako že bych mohl jet po polňačce přes pouštní oblast , ale skutečnost byla zcela jiná. Úplně nová asfalta s minimálním provozem. Teplíčko kolem 35 nad nulou. V Buinu mě kluci u malého kiosku kupují pití , v další malé lokantě u benzinové pumpy dostávám snídani -míchaná vejce , konvičku/!/ čaje , lavaš a nakonec i 1,5 l pitné vody Zdarma !!!Původně jsme se domluvili na 10 000 r ale nakonec to kuchtík nechtěl vůbec zaplatit.



· osvěžovny

moc pěkný karavanseray

·

Qom

Konzervativní , universitní město Qom plné mužů s ostře řezanými rysy v černobílých hábitech a s turbánky na hlavách. Setkání nejen s íránskou ochotou a úslužností, ale také s naprostým nezájmem a lhostejností.

Holt všude jsou lidé takový i makový.


deník:

...v Qomu po příjezdu jsem fakt zoufalej , kde v tom mumraji najdu nějaký vhodný ubytování ? Opět zasáhnul anděl strážnej a po několika dotazech jsem nasměrovanej do míst , kde je větší koncentrace hotýlků . Úzká boční ulička naproti hlavnímu náměstí s hrobkou Fatimi . Tam mě postarší chlapík přesvědčuje , že jeho hotel je fakt nejlevnější v širokém okolí. Nevěřím a zkouším to ještě několikrát u jiných , dokonce se mi snaží pomoci okolochodící místňáci , ale nakonec fakticky skončím u té první nabídky. Strejda má radost z toho, že došlo na jeho slova. Jesi mu dobře rozumím , tak je původem Turek. Pokojík malej , ale kolo můžu dát dovnitř, dostupná je malá kuchyňka , toaleta je v patře nade mnou . Za 9 dolarů včetně sprchy - to je dost slušný.Okolo je to všechno mnohem dražší. Večer procházka po centru, všude samý černý hábity a turbánky. Kupuju ovocný šejky , předraženou bagetu , pak peru prádlo ve sprše.
V noci je mi docela chladno , takže využívám druhou deku.







Další dny pak následuje průjezd městem Kášán a návštěva krásného místa zvaného Fin /letní a odpočinkové sídlo šáha Abbase I /.

deník:...V Kashanu se se mnou dává do řeči mladej kluk. Student a zároveň cyklista co jezdí za Írán na silnici. Nedá jinak , než že mi ukáže , kde se dá dobře najíst a abych na něj počkal. Skočí se převléknout a bude mně dělat průvodce po Kashanu. Skvělé. Přestože student , tak anglicky komunikuje minimálně. Po dobrý baště už čeká před hospodou se svým silničním bajkem a mažeme to směrem k lázním Fin. Trochu se do kopce hecujeme ale vítěz je jasnej. On na 10kg těžkým kole a já s 35 kg mrchou. Je to fakt sranda, jak se tady X tisíc km od domova při téměř 40 stupních nad nulou honím .Tepovku mám na maximálce! Díky Amirovi neplatím vstupné a tak můžeme v poklidu procourat v tom děsným pařáku všechna zákoutí . Pěkný to bylo v muzeu starého hamamu-lázní. Chci koupit vodu na pití v petce - naštěstí mě zastaví. Je to vonavka na ruce.



Za městečkem Badroob začíná dlouhé stoupání do kopců a průjezd jimi obklopeným a poklidným městem Natanz.



Tato část cesty je završena vjezdem do Esfahanu - města, které se může chlubit největší koncentrací památek islámské architektury z období vlády Abbase I. / 16. století/. Zcela náhodou nacházím hotýlek o jehož existenci jsem měl informaci už z domova . Amirkabir-hostel je zařízen právě na takové cestovatele jako jsem já. Noclehárna za 4 dolary , sprcha , čisto, dobře anglicky mluvící personál . To je přesně to co potřebuji. Navíc tady budu víc jak jednu noc. Chci totiž požádat o prodloužení víza . Bude to nakonec zkušenost dost napínavá ale úspěšná.



deník : ...
lampárnu nacházím dobře. Musím čekat hodinu do osmi.Fajn, konečně si mě někdo všimnul. Ale nic nemůže být jednoduché. Já si teda fakt spoustu situací na cestě vychutnám !Něco se jim pořád nezdá. Přihrávají si mě jak ping pongový míček. Konečně jeden co umí pár slov anglicky. "mister - problém, máte ještě hodně času, tak proč prodlužovat ? " Je to docela sympaťák vojáček, něco jako rotný - možná, Má docela i evropské rysy. Vysvětluju , že jedu na kole ,že mám ty a ty cíle,že bych měl větší klid s časovou rezervou.Prosím , škemrám , dělám zkroušený ksichty. Nakonec vytahuju poslední eso: "...a mám už navíc zaplacený poplatek, fotky , okopírovaný pas " Vojáček překládá vyšší šarži. Možná se za mě i přimlouvá. Pořád mě posílají do Shírazu. Copak jim můžu říct , že se chystám naopak na sever přes poušť? To by asi neprošlo. Nakonec po hodinovém dušeníčku mohu vyplnit 2x formulář, zaplatit dalších 3000 r podpis, foto, a nesu svoji složku k Mrs. Hosajný. Jenže která to z těch černejch bubáků může být. Nachází si mě sama . Chce to trpělivost !! Tak snad zítra ráno.

Esfahan je fakt pěknej !!!









ESFAHAN - YAZD

Tak tohle byla asi nejteplejší etapa trvající tři dni.
Prodloužení víza se podařilo uskutečnit a tak jsem si ještě ráno užíval při pomalé cestě podel řeky
až poslednímu mostu na východě. Shahrestan bridg je nejstaršíze všech asi 12 mostů.



Při hledání výpadovky na Yazd opět známá situace. Mladej kluk se semnou dává se zájmem do řeči. Tentokrá v mnohem lepší angličtině jak já . Já fakt nějak přitahuju íránský cyklisty , protože Usef , jak se jmenuje, je taky silničář a dokonce zná ze závodů i Amira z Kashanu. Doprovází mě k sobě domů , abych byl představen jak otci , tak i /v Íránu velká vzácnost / i mamince. Usef mi vysvětluje skvělou trasu na Yazd po které před nějakým rokem taky jel. Je to prý dobrej způsob ,jak ochutnat vzoreček pouště .

VARZANEH A POUŠTNÍ ETAPA

Přestože jsem v nadmořské výšce kolem 1500 m, tak ale krajina je docela placatá. Teploty kolem druhé odpoledne dosahují 40 nad nulou a já jsem rád , když narazím na nějakou osvěžovnu nebo alespoň zavlažovací kanál do kterého strčím nohy i v kalhotech a fuseklích.
Né vždy mám spaní venku pod širákem nebo ve stanu v pohodě. Při jedné takové noci jsem probuzen autem co si na mě pěkně posvítilo a dva policajti s jedním civilem začínají zjišťovat co jsem vlastně za exota. Je asi dvě v noci ale nakonec jsem schopnej aspoň pochopit, že místo kde jsem si ustlal neni pro mě moc bezpečný / to údajně vlastně nebylo nikdy a nikde v Íránu / a mám se přestěhovat do blízké mešity . Celá tahle legrace vyvrcholila společným seznamováním a popíjením čaje ve tři ráno. Policajti nakonec spokojeně odjeli a hlídač kterej mně předtím nabonzoval mně ještě starostlivě přinesl deku a čaj na zbytek noci.


Varzaneh je malé městečko. U místní pekárny se stávám středem pozornosti. Je telefonicky pozván místní švec - vzdělanec a tak se nakonec docela domluvíme. Jsem pozván do rodiny jednoho z místních na snídani. Po usazení na kobercích pán domu jen vykřikuje povely do kuchyně a zachvíli se přede mnou na igelitovém ubrousku objevují smažená vajíčka, rajčata, feferony, cibule , mrkvový džem , lavaš -místní chleba a konvice s čajem. Po snídani následuje spousta otázek na život u nás doma a srovnávání s íránskou realitou.

Opouštím pohostinné městečko a po 5 km štěrkové cesty se ta měmí na písečnou a kamenitou.

Wet- land nebo jak místní nazívají Ghavkooni je oblast , kde se nachází veliké slané jezero. Dokonce zde snad mají být i v určitou dobu plamenáci a jiná lítající drobotina. Teď je ale podzim a krajina se místi bělá jakoby posypaná sněhem. Je to vysrážená sůl.
Noc strávená v naprostém tichu s oblohou plnou hvězd uprostřed tohodle prostoru byla přímo mystická.





Malá vesnička SOS je první místo po dvou dnech kde zase nacházím asfal. Ale je fakt , že mně vůbec nescházel. Tempo jízdy jsem si přispůsobil a ta pohoda, že na mě netroubějí žádná auta, žádná motorka nejede v protisměru, ani mě nikdo nezastavuje aby si se mnou popovídal , tak to mně fakt nechybělo !
Invalidní bezruký stařík má obrovskou radost , že cizinec bůh /alláh/ ví odkud si u něho kupuje sušenky. Drobnou minci mně vrací pomocí bezzubých úst.

A je tu 12. 10. 2008 a konečně vjíždím do Yazdu.
Tohle město na jižním okraji pouště Dast-e- Kavír mě zaujalo už doma při plánování trasy.
Kolikrát jsem v něm virtualně byl pomocí Google-map, to ani nespočítám. A teď jsem na jeho okraji.
Sny se mají uskutečňovat!!
Problém s vyhledáním vhodného- levného ubytování se moc nedaří vyřešit.
Pod 22 dolárků se nedostanu. To je běs. Ale muzeum vody mně zlepší náladu a taky dobrá snídaně a zmrzlina.



No a dosažením Yazdu jsem v takové pomyslné třetině svého putování.
Vyřešení dilematu zda se dát na sever a projet asi 1000 km přes pouště směrem do města Najsabur nebo se vydat na jih k Shírazu ? Toť věru zapeklitá otázka.
Nakonec osud a situace rozhodly a já se vypravil...?
To bych měl začít vyprávět v dalším pokračování. Takže pokud jste došli při čtení až sem a ještě vás to nenudí nechte se překvapit kam že se to Kačírek Dofo vydal















·
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 krovacek krovacek | 30. května 2009 v 12:08 | Reagovat

Zatim moooc zajimave kacirku dofo...cekam na pokracovani:-)

2 krovacek krovacek | 30. května 2009 v 12:10 | Reagovat

chtelo by to mozna lepsi webove prostredi pro psani takoveho pekneho pribehu...treba menion neco vymysli ;-)

3 Kačírek dofo Kačírek dofo | 30. května 2009 v 16:57 | Reagovat

[2]: Tak to je fakt , kaju se , ale na obhajobu musím říct , že s něčím takovým jako psát a hlavně vytvářet vzhled stránky jsem se seznámil daloby se říct před několika  dny.  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama